Láska jakožto ploditelka smutku samoty a zrady..,tedy doplnˇujme řady.

,,...uvízla jsem v pasti bezvýsledné bolesti
v ochromující bezmoci
i se svojí neléčenou nemocí

Nosné pilíře nechápou pocit oné nemoci
a hrdě se upínají do noci

Silné paže šermíře
neochrání zcela jistě nosné pilíře

V prašné cestě tohoto úvozu
rozpoznávám bezvěkost
i touhu vrahova únosu

VÍM-i tohle všechno unesu.

A rytmus běžícího času
podléhá ctnostnému hlasu,
který je člověčí
VÍM
jak se život odvděčí

Volám Vás něžní sebevrazi
co dopadáte na zem zcela nazí

Volám čistou touhu
at´ smyje na srdci moji šmouhu

Osvojit si cestičku v oblacích
a tak pátrat po šancích

Růže a obraz jejího žalu
NEPOCHOPÍŠ
i kdybys prošel tisíckrát cestou zmaru

Každý každý ví jak to bolí
když je opuštěn na bitevním poli

Zůstal jen pocit z bolesti a zosobněná samota
jako když se hvězda změní v prach
vnímám,jak temně zní mi Bach

A v řádu emocí se navracím myšlenkově k bezmoci

Nezhroutí mne nijaké utrpení
stále JSEM a to není snění

Ano, tohle nás rozdělí
možná dříve nežli nastane další pondělí

Při březích řeky
zakouším bolest celé věky

V propadlišti na popravišti
jde cítit hniloba hříchu
předešlých odsouzených

Přesto i smlouva se samotným d´áblem
je Ti drahý ku prospěchu
a budiž,měj z ní potěchu

Snad neumím milovat
snad neumím loupit
snad jen touha po životě mi zaručuje
bezchybnost myšlenek,být vrahova kmotra
a neumět se hroutit

POTŘEBUJI-A TY PŘI MNE NEJSI
odcházíš vlažnou zrádnou cestou
do NIKAM
a JÁ se tím navždy zalykám...,,