Minulost, přítomnost, vzpomínky

Je načase sepsat další úvahu, a to o sobě. Dnes při písničce "Půlnoční dáma" mi proběhl celý uplynulý rok. Proběhlo mi hlavou, že přibližně před rokem jsem se seznamoval s Julií, následně dali dohromady a naše krásně strávené chvilky. Jo, kdysi si o nás lidi říkali, to je věčná láska. Ale všechno má svůj začátek, i konec, ať se nám to líbí nebo ne. Další myšlenky směřovaly do léta. Léto by se dalo charakterizovat dvěma slovy. Stesk, bláznovství. Najednou mi mé myšlenky zamířily do našeho obýváku. Zrovna jsem s maminkou sledovalo záznam z prodloužené. Prodloužené, která byla začátek konce. Prolétly mi hlavou i mé záblesky, co jsem všechny měl. Většině jsem nevěřil, nevěnoval pozornost, a pak jsem přišel o "klenot". Klenot, ze kterého se časem stala rašelina. Hlava mi ukázala i mé půlroční "blouznění", kde jsem se pomalu nikam nehnul. Deprese a problémy. Poslední dvě zablesknutí. Jedno směřovalo do dnešního večera, druhé si vzpomnělo na jeden den, co bude následovat. Včera/dneska večer jsem udělal hloupost. Velikou hloupost. Očividně jsem si hrál, na co nejsem a chci to změnit. Ta osoba, kterou jsem nejvíc ranil, ta mě podle reakce milovala. Nevím, jestli to tak je doopravdy, ale myslím, že ano. Nevěřil jsem tomu nikdy, po tomhle mi to ale došlo. Obracím směr plavby. Datum...blíží se 17.4., pro mě možná nenáviděné, ale i krásné, nastal tam jeden zlom života. Láska je stědrá, krásná, ale nejvíce raní vaše srdce. Ne každého raní stejně, každý své city prožívá jinými mírami, na lásku neexistují tabulky, co by dávaly smysl. A některé láska změní. I mě změnila, bohužel :(