Dialog I.(Dopívání)

A: „Proč to tak rychle odešlo? Bylo to tak krásné.“
B: „Co odešlo, o čem to mluvíš?“
A: „No ano, já zapomněl, ty jsi o kus dál. Myslím na to vzadu, za mnou.“
B: „Aha, již vím.“
A: „Je to tak daleko a zároveň tak blízko.“
B: „A co to ve předu?“
A: „Toho se bojím.“
B: „Takže jsi na hraně?“
A: „Ano, na hraně, neznám její okraj, ale cítím, že přichází…přepadnu…Přišlo to rychle, vrátil bych čas. Celý se měním. A ty spousty otázek.“
B: „Otázky vyžadují odpovědi.“
A: „Já vím, vždyť se snažím ptát…dokonce i odpovídat, na druhé straně to však nějak vázne, slyší jen někteří“
B: „Nejspíš mají stejný problém. Neboj se přijít to muselo.“
A: „Asi máš pravdu. Skončí to někdy?“
B: „U někoho dříve, u někoho později.“
A: „Díky za odpověď.“
B: „Rádo se stalo. No nic honí mě čas, měj se, musím jít.“
A: „Počkej chvíli, neodcházej!“
B: „Potřebuješ další odpovědi?“
A: „Ano.“
B: „Najdi si je sám. Nemám čas…kdo hledá ten najde.“
A: „Prosím, jen jednu otázku.“
B: „Dobře tedy mluv čekám.“
A: „Co je to se mnou?“
B: