Libivost a nadcasovost umeleckeho dila

Už od dob pradávných člověk cítil potřebu zhmotňovat své sny,tužby a myšlenky do konkrétních tvarů a forem.Totiž vše co člověk dělá ve svém životě je především bojem o přežití.Tento boj samotný však citlivé duši člověčenství stačit nemůže.Už samo vědomí naší konečnosti nás nutí tvořit něco,co by nás převyšovalo jak myšlenkou,tak i časem svého trvání.

Pod pojmem umění si lze představit ledacos.Malby,literaturu,estetiku lidského těla a jiné…
Když se však nad tématem zamyslím hlouběji, zjišťuji ,že stejně jako se krásná socha neobejde bez řemeslnického umu,stejně tak je běžná lidská činnost nesmysluplná,neslouží li nějakému Krásnu.Stejně jak je hodnocen krásný tanec baletky,může být vnímán i pohyb ortézy v kloubech nemocného…

Sama vůle k oddělování umění od života a tím jeho spotřebitelstva se mi zdá zbytečnou.Vše co vzešlo z abstraktní mysli člověka ve skutečnost lze přeci považovat za proces zhmotňující svobodnou mysl v něco konkrétního,hmatatelného.Pro mne je osobně stejně těžké pochopit poselství Edisonovy žárovky jako Nezvalova Edisona.Přesto,ale věřím,že jsou to díla,která mohou už zešednout pouze na papíře, nebo na technickém smetišti dějin,nikdy však v měřítku lidském.Ať už se jedná o strohý pragmatizmus,nebo o sentimentální hnidopišství.

Samozřejmě,že doby se mění.Lidé však zůstávají stejní.Mění se modly,mění se vůdci dokonce i složení vzduchu se mění.Lidská duše,a to co je jí vlastní však (alespoň zatím) zůstává.Proto lze označit umění jako složku lidské tvorby,která se především vymyká svou líbivostí.Člověk,tvor z masa a kostí,bytost jejíž utrpení,radosti a city lze zobrazit na stotisíckrát jinak a stejně pokaždé zas nepřesně,je totiž daleko abstraktnější a složitější pojem,než-li třebas kliková hřídel.

Ona hřídel,ale představuje v mém slohu nadčasovost.Lidské klouby budou chátrat po staletí nadále.Zdravý člověk však její přednosti neocení a proto se dá jen velice stěží označit za líbivou.Naproti tomu obraz znázorňující mladého muže běžícího polem potěší oba dva,nic jiného však nevykoná.Líbivost a nadčasovost si tedy lehce odporují.Zatímco líbivost je věcí subjektivní a proměnlivou,tedy věcí názoru.Nadčasovost je záležitostí trvanlivosti.Ingredience které do díla vkládáme by tedy měly být jak čerstvé,tak i odolné proti času.Takovými jsou zřejmě emoce,láska,smutek.Věci jenž se dají vyjádřit pohybem,barvou,tónem a jsou pochopitelné beze slov.Knihy a jejich myšlenky nestárnou,pouze jejich slova umdlévají spolu s časem…