Bolest je jen jedna
Bolest je jen jedna
Máš pravdu, člověče, bolest JE jen jedna, ale má spoustu podob. Je bolest fyzická, ale s tou si člověk většinou dokáže poradit (člověk totiž vydrží strašně moc). Nejhorší, proti které není léku, je bolest duše. Bolest odmítaného dítěte, bolest z ponižování, výsměchu, bolest využívaného člověka, bolest ze zrazené důvěry, ztráty blízkého...
A jdou-li hezky za sebou, pěkně tak, aby nedovolily člověku nadechnout se, nedaly čas odžít svou bolest, je to někdy k zbláznění. A pokud se ještě zlomyslně proplétají - pak dříve nebo později nejsi nic jiného, než bolest. Koncentrovaná bolest duše. A duše je stále s tebou. Od té se nelze jednoduše odstřihnout, oddělit, mozek najednou neposlouchá a ty sedíš ve dvě v noci, koukáš do tmy a ta tvá bolest ti svírá hrdlo až k udušení. Myšlenky víří hlavou a ze tmy svítí zcela zřetelně dvě slova - PROČ JÁ? Proč sakra zrovna já! Odpověď nenajdeš, a když, tak špatnou. Špatnou, protože ti je špatně. Je ti zle ze světa, který to "dopustil", ze života, který s tebou mele jako s káčou a nemilosrdně tě mrská bičem. Je ti zle, protože jsi to dovolil. Protože jsi ukázal svou člověčí slabost a nabídl citlivou duši těm, kteří si to nezaslouží.
Ne oni, ale TY bulíš tiše do polštáře, nebo řveš bezmocí jako zvíře. Je to jedno, jsi na to totiž sám. A budeš na to sám tak dlouho, pokud se o svou bolest nepodělíš. Pokud se o ni nepodělíš s někým, kdo za to stojí. A pak se třeba zase naučíš trošičku věřit. Věřit v ČLOVĚKA.
Máš pravdu - bolest je jen jedna - ale je lepší ji prožít, než způsobit!
Komentáře (9)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Těžko říct jetsli je horší bolest duševní nebo fyzická, někdy i ta duševní může přejít do fyzické.
Ale nejhorší je, když ja ne bolest člověk sám, a to by tak být nemělo.
28.05.2011 22:17:00 | Javavia
Protože jsi ukázal svou člověčí slabost a nabídl citlivou duši těm, kteří si to nezaslouží....
Jak výstižné a pravdivé a právě na tohle doplatila moje zlatá mamka.ST.
09.05.2011 23:25:00 | Jeněcovevzduchukrásného
Bolest duše
Černočerná závrať.
Stulí Tě do klubíčka.
Prosíš Boha.
Nabízíš Ďáblu duši.
A ..odezvou je...
Mlčení.
dalším stupněm je pak..
Zoufalství
Sklep bez svící.
Temné vězení,
co mozek mačká na kaši.
Vír pod splavem.
Stíny co vtáhnou Tě..
do hlubiny..bez návratu.
Ať Tě míjí obě.
02.05.2011 20:57:00 | Mbonita
Děkuji, napsala jsi to krásně a strašně pravdivě, jen chci dodat jedno .... chce se ti strašně umřít.... Ale najdeš odvahu se podělit, nebudeš mít strach že tě někdo srazí ještě níž???
01.05.2011 21:38:00 | kasparoza
jasně. Ale když někdo, někde trpí, tak já to necítím. (asi by to byl problém, kdybych pociťoval bolest lidí v Brazílii).
Normální je cítit bolest, která postihla naše blízké, ty co jsou daleko nám jsou lhostejní.
(nemyslím to ani jako morální apel, spíš to konstatuji)
01.05.2011 15:27:00 | ewon
i cízí bolest cítíme - asi jinak, než daný objekt, ale cítíme...to Ti řekne každá matka a každý, kdo je empatický...
01.05.2011 12:48:00 | šuměnka
no já bych řek, že bolest (ale vlastně jakokýkoli jiný pocit) je náš. Na jednu stranu můžeme tušit, kdy jsme někomu způsobili bolest a někdy okolí tuší, že to udělalo nám, ale v principu necítíme cizí bolest.
jak by to asi vypadalo, kdyby ano?
(je asi jasné, že slovo slova zlo a dobro mají kořeny právě tady)
01.05.2011 12:28:00 | ewon
Tak to je hodně fylozofické a hodně hluboké téma!
A dalo by se hodiny propadat v jeho silné vsrtvy...
Bolest je prostě stav, v němž člověk mívá možnost vnitřně růst - a má-li sílu nebo nemá s ní bojovat, či poučit se, je bohužel jen na něm. Je to zkouška, kterých má někdo víc, někdo méně, ale dokud nezačneme řešit, bude se kolem nás točit jak sukně...musíme vyjít silnější, nikoli na úkor další bolesti, kterou způsobíme, ale díky nadhledu, lásce a moudrosti...
01.05.2011 07:30:00 | šuměnka
Za ten závěr máš u mě velikou srdcovou medaili.Četla jsem se zatajeným dechem...
30.04.2011 21:14:00 | CULIKATÁ