Mladá generace lenochů

Každý už určitě někdy slyšel otřepanou frázi „ty jsi ale líný, jako veš.“ Většinou nad tím bezmyšlenkovitě mávnete rukou. Avšak má to něco do sebe.

Populace dvacátého prvního století řeší spoustu problémů, podle mě jde většinou o pěkné nesmysly, ovšem jeden z těch problémů je právě líná mládež. Dle výzkumů asi 30% dospívajících lidí trpí tzv. prokrastinací . Že nevíte, co to je? Tato „nemoc“ znamená, že teenageři velice často odkládají své povinnosti na pozdější dobu. Částečně musím s vědci souhlasit. Je pravda, že většina náctiletých si řekne: Proč se musím učit zrovna teď, když dávají můj oblíbený film? No, a to je právě chyba. Dnešní děti jsou věčně zalezlí u sebe v pokoji, protože díky nebezpečně rychlému rozvoji techniky sedí u vlastní LCD televize nebo u stolu s počítačem. Chybí kontakt s rodinou.

Lidé si totiž neuvědomují, jaké mají v dnešní době možnosti. Vždyť se zeptejme svých rodičů, nebo dokonce prarodičů, jak na tom byli se studijními předpoklady za totalitního režimu! Nepatříš ke straně, máš holt smůlu, taková byla doba. Proto pro nás chtějí to nejlepší. A my jim to oplácíme chatováním na Facebooku.

Existuje ale i další skupina teenagerů. Ti berou život a studium vážně už od útlého věku. Protože k tomu byli tak vychováni. Nezapomenu podotknout, že jsou premianty třídy. Ale na co být nejlepší ve všem? Stejně bude vždycky něco, co vám nikdy nepůjde, aniž byste se rozkrájeli. Každý je dobrý prostě v něčem jiném.

Abych se dostala k samotné prokrastinaci. Je to vlastně nemoc? Nebo je to spíše pohodlnou dobou, kdy morálka ve školách klesá a kdy rodiče na nás nejsou dostatečně přísní? Rodiče mi říkají: Učíš se pro sebe, ne pro nás! Přesně tak. Všechno děláte pro sebe, pro vaši budoucnost. Přece nechcete skončit na gauči s vyleženým důlkem.