Nepál

Dneska jsem byla na besedě o Nepálu. Byla tam i jedna dívka, která přijela, aby lidem v České republice ukázala svoji kulturu. Jak na zdi díky dataprojektoru běhaly obrázky, má mysl zavítala do dalekých krajin a hodnotila jsem způsob života tady a tam.

Dalo by se říci, že Nepálčané jsou mnohem spokojenější ze svého života než my. Mají jiné hodnoty a neliší se jenom způsobem života, ale i vnějškem, jejich tělesnou schránkou. Někdy jsi říkám, co vlastně mám z života jako je ten můj? Mnohdy jsem nešťastná, nespokojená.

Mám mnoho oblečení a pořád bych chtěla víc. Jdu do obchodu a neřeším, co si obléknu, ale jaké značky moje oblečení bude. Nebojím se nedostatku vody, protože každý den je sprcha mojí rutinou. Nestarám se o to, jak a co naplní můj žaludek, protože vždycky máme plnou ledničku.

Stydím se za sebe, stydím se za požadavky, které mám. Vystudovala jsem zatím střední školu a mířím dál. V Nepálu jsou děti rády za ledajakou pomoc ve vzdělání. Jejich pokladem je naučit se číst a psát. My jako studenti si neceníme učení, je to pro nás přítěž. Nechceme se dozvídat nové věci, protože se pro nás staly něčím běžným.

Je smutné, jak je náš svět uspořádán. Jak se mění pozice věcí, jak se některé posunují výše a my si jich neumíme vážit.

Ráda bych chtěla vyjet do nějaké země a zažít si tváří tvář, v jakém blahobytu žiji. Možná bych byla šťastnější. Lidské vztahy by byly pevnější, život by byl drsnější, ale mohli bychom více snít. Určitě si svoje přání někdy splním a vyjedu jako misionář do rozvojové země. Chci pomáhat, chci být prostředním, který může lidem předat vzdělání. Chci se naučit být šťastná jako oni a vážit si přírody a vody. Chci změnit své hodnoty a chci se postavit sama za svůj názor!