Chtěla bych,aby lidé uměli číst moje myšlenky

Díky mému věku někdy tak přemýšlím o tom ,zda bych chtěla,aby lidé četli mé myšlenky?
Můj táta říká,že je to stejně úplně zbytečné,protože právě mým rokům zcela prý stačí,když se na mne podívá a ty myšlenky stejně už ví . Opravdu nevím,jestli je to jeho věkem,nebo tím jak se tvářím,ale někdy mi odpoví by jakmile mne vidí a nemusím se na nic ani ptát.
Nevím jaké by to asi bylo v reálném životě ,ale dost často si to představuji.
Přijdete do a prodavač či prodavačka v oděvech by už při otevření dveří přesně věděli ,co zrovna já chci . Přetrhnout by se mohli a já bych v konečné fázi stejně nic nechtěla. Nebo třeba u zubaře, myslím si , že by po přečtení mých myšleneka asi pořádně přitlačil na ,,pilu´´ tedy vrtačku.
Čím více o tom přemýšlím,tím větší mám dilema a závěr bude asi takový,že je přece jen asi lepší to , že to lidský jedinec stále ještě neumí,nebot´ kdyby to lidé uměli,asi by lidí na tomto světě spíše ubývalo než přibývalo.
Takže k čemu tahle úvaha vlastně byla , to at´ každý posoudí podle toku mých,,myšlenek´´.