Vnitřní boj

Maturita. Zvláštní slovo, které vyjadřuje životní zkušenost. Je to slovo, které charakterizuje naše vzdělání za 4 roky studia na střední škole. Mnoho lidí se jí bojí, i já. Jenomže je to až zvláštní, jak se člověk cítí před a po. Nejdříve se bojíte, abyste to vůbec udělali. Říkáte si: "Stačí mi ta spodní hranice, jen abych to měla." Když se ocitnete po zkoušce a vidíte své výsledky, říkáte si něco jiného:"Proč jsem to neudělala lépe? Proč jsem se více ensnažila." Přičteme k tomu ještě srovnávání s okolím, s přáteli a pak třeba s celým světem. Když vaše výkony nejsou prvotřídní, jste naštvaní sami na sebe.
Říkám si, co to na tom světě je a proč mám takový pocit? Vždyť svět neberu jako soutěž. Proč mám touhu chtít víc a víc? Nedokážu se spokojit ani s málem? V jednom videu na YouTube je řečeno:"...Nesrovnávej se s druhými, protože se můžeš stát malomyslným nebo namyšleným..." V poslední době, nebo dá se říci celý můj život, se cítím jako ta menší. Ale proč? Proč bych měla být jako ostatní, proč se cpát někam, kde evidentně není moje místo? Někdo musí dělat průměr. Ne každému je určeno vylést na první stupeň v soutěži. Co se dá dělat. Člověk se musí naučit žít a radovat se z toho, co dokázal, aniž by se koukal a srovnával s ostatními.