Bezútěšnost

Vážně někdy pochybuji, proč žiji, jaký mám důvod tady na světě být. Vždyť moje maličkost nemůže nikdy nic pořádného udělat. Nic neumím, každému lžu a k ničemu vesměs nejsem. Když se nad sebou zamyslím, tak ani nemám žádné koníčky. Nesportuju a mám strašný problém navázat přátelství. Trpím příšernou nadváhou a nemám sílu a ani chuť se sebou něco udělat. Vždycky začnu a pak to vzdám s tím, že to nemá cenu. Tohle osobně je jakási moje zpověď. Jsem člověk, který toho moc nenamluví a ani nechci svou existencí obtěžovat někoho jiného. Občas uvažuji, co by bylo, kdybych nebyla. Jestli by byl svět jiný, jestli to že neexistuji, něco změnilo. Jestli bych chyběla i někomu jinému než rodině. Někdy mám takový pocit, když vyhlédnu z okna, jaké by to bylo skočit. Jestli by, to bolelo a jaký by byl pocit z letu. Ale pak převládne pocit v mém mozku a říká mi, že může být lépe a já jako naivní dítě chci tomu pocitu věřit i když vím, že se to nezmění. Chci věřit tomu, že je šance, že zítra to bude lepší než dnes. To je jediný důvod proč jsem ještě neskočila a taky nechci obtěžovat někoho s odklízením mého těla.
Možná jsem trošku depresivní, ale přijde mi, že s myšlenkou skočit nejsem novátor, který žádá o uznání patentu. Připadám si jako malá bytost ve velkém světě, která má velkou fantazii a pořád doufá, že něco z jejích snů se může uskutečnit. Pokud si říkáte, že určitě myslím ten sen o princi na bílém koni, tak tuto iluzi jsem zavrhla už dávno. V mém případě by byl úspěch, kdyby se na mně aspoň někdo podíval. A neviděl jen obal. To se ale v dnešní společnosti nestane. Dnes se společnost řídí mottem, vypadej jak z módního časopisu. Proto je má existence o to bezútěšnější, protože já nikdy nebudu vypadat jako ideál. Možná ideál šerednosti. Říkáte si, že to určitě nadsazuji, ale vy jste mě neviděli, a tak nemáte možnost posoudit, ale já v tomhle ohledu nelžu. Blíží se půlnoc a s ní další den, který budu muset přežít. Den kdy si zase budu říkat, proč jsem tady. Jaký to má význam. Pokud jste si říkali, že máte mizerný život, tak doufám, že porovnání s mým životem vám zvednu náladu, protože každý na tom může být hůř než Vy. Odpusťte mi to dlouhé a pro mnohé nekonečně únavné vylití srdce ale někomu jsem to svěřit musela, a protože nemám přátele tak jsem to svěřila aspoň počítači a Vám.