Naděje

Naděje. Co to vlastně je? Nevím, nedokážu to popsat. Je to něco, co máme v sobě, něco, co nám pomáhá v těch nejtěžších situacích. Přesvědčujeme tak sami sebe, že jednou příjde to, po čem tolik toužíme. Je jedno jestli je to hračka, auto, dům či zdraví, láska nebo rodina. Hlavní je, že díky naději, kterou vidíme, se snažíme splnit si naše nejtajnější sny. Posouvá nás dopředu. Pomáhá nám věřit, že jednou bude lépe, že dosáhneme čeho chceme nebo dokonce, že se uzdraví náš blízký příbuzný, kamarád, přítel či my sami. Naděje vzniká z každé maličkosti. Někdy si říkám: Není to spíš naivita? V téhle době možná trochu ano, ale není přece nic špatného na tom, že doufáme nebo dokonce věříme v něco lepšího. Mnohdy je naděje to poslední, co nám zbyde. Nemůžeme se na ni spolehnout, to ne. Ale jsou časy, kdy tu naději potřebujeme a nemáme ji, co si pak počít? Co pak dělat? Nevím. Nejspíše ji rychle najít, zaměřit se na to, co je pro nás ještě důležité a jít si za tím. Ale nikdy se naděje nesmíme vzdát, bylo by to potom, jako bychom se vzdali sami sebe.