Nejsi tu...

Život je nádherný, plný radostí, plný všech těch obyčejných krás všude kolem nás, jako je les, louky, pole, nebo jen sluníčko když nám svítí...

Radost jsou hafani pobíhající kolem nás, jejich vrtící ocácky říkající nám jejich radost, radost že tu jsme, že jsme s nimi...

Vše tohle stále na každém kroku vnímám, užívám si pocitu svobody, volnosti...a při tom všem stejně něco strašně tíží, duše strašně bolí, cítí veliký smutek, prázdnotu, kterou s sebou vláčí jako veliký tíživý balvan... Je plna lásky, hlubokého citu, potřeby milovat...a Ty tu nejsi...

Duše přetéká, dusí se, nemá komu všechny ty city a touhy vylít...

Potkávám Tě jen ve snech, ve svých představách, v mém snění při pohledech na naši krásnou okolní přírodu, kopečky kolem, vidím nás tam oba, jak si sednem do trávy, pozorujeme přírodu kolem, opřu se o Tebe, hladím Tvé mužné ruce kterými mě obejmeš, cítím Tvůj dech, Tvé tělo blízko mého...

...nakonec opět procitnu....
...a Ty tu stále nejsi...!!

A duše se rve dál...