Dnešní svět

Otevřu okno internetového prohlížeče a vidím, že se všude dějí jen samé tragédie. V tom jsem si uvědomila, proč lidé už dávno přestali číst knihy, a proč jsou v oblibě jen laciné dívčí románky. V knihách jste vždy četli o závažném tématu. O světové nespravedlnosti, o vraždě, o krutostech a jiných děsivých věcí. Soucítili jste s hlavními hrdiny a občas jste se i báli. Jenže v dnešním světě se tyto hrůzy prožívají. Už se neskrývají v knihách, aby vás postrašili. Dneska se stávají čím dál tím víc denní rutinou. Lidé začínají být krutější a brutálnější. Hrabou peníze víc a víc a přitom se nezajímají o duši. Dokonce i náš vlastní prezident krade! Právě ten, který má být všem tím největším vzorem. Kolik lidí dělá dobré skutky? O kom můžeme s jistotou říct, že známe laskavého, hodného a čestného člověka? Já osobně neznám nikoho takového, o kom bych to s jistotou mohla tvrdit. Mám pocit, že zlo stále graduje. Pokud ale přestane platit rovnováha mezi zlem a dobrem, co se potom stane? Jak to zastavit? Obyčejný člověk na to nestačí. Mám takový pocit, že aby se o to začínali lidé nějakým způsobem snažit, musela by každého obyvatele každé rodiny postihnout obrovská tragédie. Dnes se těží z lidského neštěstí. Dokonce se vyrábí všechny přístroje tak, aby vydržely co nejméně. Aby je lidé stále museli kupovat a zahlcovat planetu odpadem. Lidstvo obecně mi přijde jako stádo hloupých ovcí. Jenže kdyby se vzbouřila polovina všech obyvatel, stejně by se ničemu nepomohlo. Aby se s naším světem začalo zacházet lépe, musel by se toho zúčastnit absolutně každý. A to se nikdy nestane. Kdo si myslíte, že bude vyhrávat ve válce – zlí, nebo hodní lidé? Samozřejmě, že přežijí ti zlí. A tím se uzavírá bludný kruh, ze kterého není cesty ven. A proto mám občas dny (jako ten dnešní), kdy se doslova stydím za to, že jsem člověk, jako všichni ostatní, kterými pohrdám…