Živly

Je pár minut po půlnoci a já přemýšlím v soukromí své duše o živlech. O živlech jako výrazu, jako pocitu, jako stavu. Nakonec jsem zabrousil i na Wikipedii, abych si přečetl to, co už jsem věděl.
Jako první mi samosebou na mysli vytanou živelné pohromy. Jako síly, kterými vládne matka příroda, a teď myslím zejména ty ničivé, katastrofické – podle měřítka lidí. Podle měřítek úzce specializovaných skupin např. vědců, kouzelníků, šamanů, či alchymistů může být živel složka světa. Ať již voda, oheň, vzduch a země, či kámen mudrců, který je kombinací všech čtyř a jež dokáže změnit všechny kovy ve zlato, či slouží k vytvoření elixíru života a tím dosažení lidské nesmrtelnosti. Pohlížím-li však na živly jako takové metaforicky, můžu si pod nimi představit nezkrotné osoby, tvory, kteří jednají bez zábran a jsou nevypočitatelní, nebo jak Wiki poznamenává - i podvratné skupiny.
Živly jsou i neustálým tématem psychologů a filozofů. Zatímco jedni v nich vidí temperament, či povahu člověka. Druzí vidí za živly pralátky, z nichž nejen že jedna přechází v druhou, ale jež se v tu druhou i mění.
Já však mohu odpovědně prohlásit, že největšími ŽIVLY na světě jsou Hloubavá a Gabkin. A nechci se jim vysmívat, ale touto cestou vyseknout poklonu. Oni jsou voda, oheň, vzduch i země dohromady a jestli něco dokáže prodloužit život, je to smích, a to je synonymem těchto dvou lidiček.
Je mi ctí, že Vás znám, a děkuji ….