Deník, díl sedmý

Ahoj deníčku,
dlouho jsem o sobě nedal vědět. Nevím jestli víc chyběl čas nebo myšlenky. Možná obojí.
Duben se nakonec vyvrbil úplně jinak než se z počátku mohlo zdát. Po nějakých všelijakých rozmluvách s Dominikou jsme usoudili, že vztah nebude až tak marná záležitost. Stalo se tak 15. dubna, kdy jsme si cestou na kolej řekli své první ano. Byl to šťastný okamžik který si budu pamatovat ještě hodně dlouho, konečně se naplnili moje přání. Propukla zamilovanost, ale taky projektování do školy. A ejhle, opět se tu objevil Migre, snaha ex přítele být byť jen kamarádem je vždy na obtíž, zvlášť když partnerka neví co chce a neumí si "dupnout". To byl náš případ. Po nějakém tom týdnu se najednou ocitnul náš vztah v troskách, cítil jsem to už chvíli, ale nebyl jsem si jistý. A tak jsme cestou na nákup rozvedli sáhodlouhou diskusi na téma, nepatřím do tvého starého života, nemůžeš mít obojí v plné míře. Už nevím jestli to vydobyli moje slzy, nebo to vše co jsem říkal, faktem zůstává, osud nebyl nezvratitelný. A tak se z naší krize stal opět funkční vztah, dost možná i lepší. Přibilo totiž pravidlo, že kde je Migre, tam jsou problémy. Separace se ukázala jako prospěšná věc a my se mohli opět radovat z toho druhého.
Asi tam někde byli ještě moje narozeniny a škola, spousta sexu a sladkých věcí.
Nicméně taky nastal plán, udělat ze sebe přes prázdniny člověka. To se ovšem nedaří. Možná jsem až tak moc líný, že se nedokážu odtrhnout od domova, udělat něco pro své zdraví, ale i krásu a z toho plynoucí psychiku. Přál bych si na to všechno mít sílu. Alespoň by ze mě na konci léta měl být držitel řidičského oprávnění skup. B.
Taky jsem se donutil udělat něco doma. Ale nějaká ta verva zapracovat na sobě... Jak moc bych si přál nějakou podporu a tak trošku zotročit se kýmkoli kdo to se mnou bude myslet dobře. Mám spoustu plánů, ale realizace pokulhává, snáz budu doma pracovat, alespoň mi nikdo neříká že nic nedělám. Ale sám sebe vnímám jinak, vidím že nic nedělám až zpětně, pak jen mávnu rukou a nechám to tak :-/
Ale ať to není tak jednotvárné. Na konci semestru to vypadalo že se mi snad podaří mít všechny předměty hotové. Nebylo mi přáno a tak 2 předměty budu opakovat. Shodou okolností ty "nejlehčí" avšak hostování na FEKTu je vždycky o hovně, tu fakultu by měli zrušit.
Co se konce semestru týče, Dominika mi zůstala poměrně dlouho. V momentě kdy odjela už tolik radosti nebylo. Jsou to těžké časy, žít bez ní, když jsem jak tělo bez duše. Alespoň se naskytlo pár příležitostí poznávat nové lidi a utužovat stávající kontakty. Ale konec června zase patřil mojí milované. Přijela na přijímačky na FIT. Vím že teď už je z ní rozumná holka a svůj případný úspěch si pohlídá. A pokud bude nejhůř, pokusím se pomoct i já. Pak ovšem přišla těžší část, přežít 3 týdny odloučení. Nemluvě o pár tahanicích skrze MoR. Už ani nevím jak se mi to povedlo, ale zvládl jsem to. A celý šťastný jsem se vydal na Slovensko. Poznávání rodičů, až na malé napětí jsem se těšil. Kupodivu jsme si sedli do noty téměř okamžitě. Rozhodně by mi nevadilo mít takového tchána a tchýni. Byli vskutku moc fajn, až jsem někdy přemýšlel co se Dominice občas nezdá. Takovou dovolenou jsem si opravdu užil, druhá polovina byla už bez rodičů. Sexuální potenciál toho místa se pak mohl plně využít. Mrzí mě jen počasí, a že jsem tam nepoznal moc lidi s kterýma je Dominika v kontaktu. Možná mi to místy připadlo jakobych tam byl potají. Nicméně hrací skříňka a subway to vyhráli.
A další separace, tentokrát 4 týdny, a ještě týden zbývá. Naštěstí tam bude trnkobraní, tak mi ten poslední týden uteče rychleji, ikdyž...
Mám opět spoustu plánů a jsem opravdu zvědavý kolik se jich povede realizovat, hlavní co potřebuju je počasí. Chci aby to vyšlo, ještě nás bude čekat jedna separace před semestrem.
Asi by se tu hodilo napsat víc myšlenkových pochodů skrze Migreho, Dominiku, ale na druhou stranu, proč si to připomínat, jen mě to znervózňuje. Každopádně se modlím za den, kdy se Migre konečně uvědomí. Přecejen je to jen jeho chyba co se stalo. Jen je asi moc hrdý na to si to přiznat. Fakt doufám, že bude jednou pokoj. A budu si konečně moct naplno a bez rušivých elementů užívat to co miluju, Dominiku. Asi mě ti ex mých holek pronásledují. Ale co, chce to pozitivní nadhled, tak jako vždycky. Nezatracovat a prostě věřit.
Tak zase někdy deníčku.