Podmíněná láska

Jedním z dalších mnoha příkazů, které děti často slýchávají je např.: „Kdo tě to naučil?“ „Po kom jsi?“ Maminko, vidíš tu naši slečnu, po kom ona vlastně je? Zmiz do pokoje a vrať se, až se změníš. Rodiče často svým dětem předvádí tzv. podmíněnou lásku, kdy dítěti říkají: „Budeme tě mít rádi, až se naučíš chovat!“ nebo „Dám ti jídlo, až poděkuješ“ Ale dítěti to nemusíte neustále opakovat, ono se učí nápodobou. Mnohdy stačí, když maminka přijde laskavě za otcem, dá mu vařené vajíčka a řekne hlasitě: „Prosím“. A otec dítěte hlasitě odpoví: „Děkuji, maminko!“

Když malé dítě vyrůstá, slyší slova jako auto, dům, strom, jídlo nebo televize. Jakmile jsou to tahle jednotlivá slova, tak rozumí, jak je starší slyší bílá, černá, úzký, široký, velký, malý, stále však rozumí, ale pak najednou po něm chce někdo něco, čemu nerozumí. To něco, je dobrý a špatný. Jednou ráno, když maminka přijde do dětského pokoje a ptá se svého syna: “Dobré ranko, jak se máme?“ Je to pro dítě dobrý. Za dvě hodiny přijde úplně stejná máti a zařve na svého syna: “Ty hajzle jeden!“ A totéž je rázem špatný. A takto se to střídá třeba i pětkrát nebo šestkrát během dne. Střídá se negativní atmosféra s tou pozitivní, a dítěti bude ještě dlouho trvat, než si na toto střídání zvykne. No a možná si nezvykne vůbec.