PRAVIDLA A SELSKÝ ROZUM

Za jednodušší pravidla českého jazyka a o selském rozumu.

Vytvořit školy hrou se nám ještě nepodařilo. Jistě ten učitel národů nemyslel pohrávání si s rákoskou v rukách pedagoga, ochotného kdykoliv ji použít, jak to bylo v dobách mého dětství, a jistě ani dnešní „souboje“ žáků, přirozeně, ale neobjektivně podporovaných rodiči, s bezmocnými pedagogy. Ale předběhli jsme osvíceného myslitele Jana Amose tím, že již máme pracoviště, kde je práce vlastně hrou. Třeba Ústav pro jazyk český. Ano jsou i jiná podobná pracoviště, třeba různé výzkumné ústavy, ale ty přece jen občas o něco převratného lidstvo obohatí.

Uznávám, že každý národ potřebuje úřední jazyk, protože zřejmě časem by se lidé mezi sebou těžko domluvili. Ale skutečně potřebuje tak složitá pravidla, když změny v nich nestačíme ani registrovat. A to mluvím o těch, které pravidla zajímají. A hned se ptám. Kolik je nás? 10%?

Tak já za svůj život jsem přežil tolik úprav, třeba s předložkami „s“ a „z“, že teď při psaní skutečně musím přemýšlet, které pravidlo je to poslední a nejopotřebovanější knihou jsou „Pravidla českého jazyka“. Teď si uvědomuji, jsou skutečně ta nejposlednější? Starý způsob podle „s hora) nebo „ze vnitř“, jako mnemotechnické pomůcky se mi zdálo být jednodušší než určování podle pádů, což je podstatně složitější. Udělejte průzkum, kdo vám z ničeho nic odříká všech pět pádů. Zaručeně jen učitelé českého jazyka a někteří učenlivější studenti. Jinak málokdo.

Je velmi milé, ale duši hladící a také neskrývám, že je velmi zajímavé, když zájemci o kterékoliv slovo se přesně dozví, jak a z čeho vzniklo. Ale zase. Kolik občanů až takové slovesné pochoutky zajímají. 5%?
Nebrojím proti vědcům z Ústavu pro jazyk český ani z Akademii věd, ale dávám jen podnět k zamyšlení.
Nedala by se pravidla českého jazyky už konečně zjednodušit. Nechat trochu tolerance a chtít především jen to základní, abychom se snadno a bez problémů domluvili. Zjistil jsem totiž, že v době elektronické korespondence se vyskytují i lidé, a zřejmě nebude jich málo, kteří tuto techniku ovládají, ale nekomunikují, protože se stydí za nedokonalou znalost pravopisu. Ale kdo tato složitá pravidla skutečně dokonale zná? Možná jen sám autor.

Většinu národa, příkladně nezaměstnané, ale bohužel i dost žáků, nějaká pravidla absolutně nezajímají.
Stále si připomínám výrok středoškolského profesora: „Je až neuvěřitelné, jak se někteří studenti brání vzdělání!“ Narůstají počty záškoláků. A víte proč. Protože v celé naší společnosti, zejména v politice chybí něco, čemu se lidově říká “selský rozum“. Zatím co všude i pro dětské „zločince“ mají něco jako polepšovny, náš zákon případy trestné činnosti blahosklonně odkládá a tak jen přispívá k tomu, aby jistí rodiče posílali své děti k činnosti, která bezpracně zvýší jejich rodině životní úroveň. V tomto jsme ale světoví. Máme, sice neregistrované, ale o to početnější, školky pro zločinění.

I nezaměstnaní do jisté mír patří k tomu „selskému nerozumu“. Jistě by jich podstatně ubylo, kdyby jako ve Velké Británii pracující důchodce pobíral za každých okolností JEN důchod. U nás takový pracující důchodce je přímo pohroma. Pobírá totiž celý důchod, k tomu další plat v zaměstnání a daňoví poplatníci
za něj platí tomu nezaměstnanému, kterému on šachuje místo, ještě příplatek v nezaměstnanosti.

Zamyslete se, prosím!