Číst, psát, poslouchat

Číst, psát a poslouchat.
Toť základní co učí se v první třídě základní školy. Čteme si dopisy, vzkazy lepší i horší. Děkuje Vám paní soudružko Balášová tohle Vám nikdy nezapomeneme a pokaždém písmenku si na to v podvědomí vzpomenem. I když s problémy přišlo z nenadání další zajímavé poznání. Čísla a kouzla co jen vyvolený chápá. Pak z nenadání zjistíme, že to dokonce i smysl dává :-). Nejkrásnější zjištění Vás potka, když o par let na střední dozvíte se že z množin co bolela nás v první třídě hlava, za první republiky učívo vysokoškoláků se skládá...Jediné co nenaučí nás žádný učitel je, jak vyrovnat se ze životem. Poslouchat mám já druhé a proč? přinese mi to něco ? Mám z toho já užitek? časy se mění. časy snad ale srdce zůstává. Ať jsi dítě. Chlap v plné síle nebo děda sedící na lavičce. To naučím se jen v té největší škole, škole života. Místo známek jsou mi úsměvy odměnou a pusa od drahého člověka, jedničkou s hvězdičkou. Jedničkou pak jsou pohledy do oči kdy myšlenka stejná přeskočí, i když někdy myšlení sakra bolí, jak už jednou jeden skvělý komik a spisovatel Jan Werich řek: " láska bez bolesti, je jako maso bez koření" Jedno bez druhého není nic a spolu užasnou kombinaci tvoří. Když se to kuchaři podaří dobrůtka se pak zrodí.