Už opravdu nemůžu

http://www.youtube.com/watch?v=C5ort5N-Avw
V poslední době jsem pod obrovským tlakem,který mě začíná pomalu drtit.Moje psychika už to přestává zvládat.Psychicky jsem úplně na dně.Každý den má špatnou náladu na každého jsem protivný.Každý za mnou chodí a ptá se:Co se s tebou děje Radku?Mohou za to dvě věci:1)uvědomil jsem si, že jsem mladý a tak naivní,že to snad ani není pravda.Začal jsem milovat jednu slečnu,ale nedokázal jsem jí to říct nebo nějaký jiným způsobem vyjádřit co pro mě znamená.Ta dotyčná slečna je ale jiného názoru.Nemá o mě zájem.Já byl tak naivní,že jsem se pořád snažil dostat se do její přízně a třeba v ní tu lásku probudit.Moje snažení ale nedopadlo dobře.Vím,že mi to naznačovala už dlouho, že se mnou nechce nic mít,ale já to nedokázal přijmout ikdyž jí jsem psal,že to je v pohodě :((
2)druhá věc co psychicky pokládá na kolena je moje práce.Nic se mi v práci nedaří moje výkonnost a výkonost mých spolupracovníků hodně poklesla.Vedení nic neušlo a snažilo se zjístit co je příčinnou.Příčinnou nejsem konkrétně já,ale můj spolupracovník,který se nesnaží dobře pracovat.Když jsem na něj zvýšil hlas,tak se na mě díval jak na vraha a co si o sobě jako myslím, že mu budu rozkazovat?Tím jsem ještě přilil olej do ohně a naše výkonnost ještě více poklesla.Už jsem si nechtěl nechat sr..t na hlavu, chtěl jsem si jen vybudoval respekt vůči mému postavení.Ale nezdařilo se.Ten nejhorší jsem já.Mistr za mnou přišel a ptal se mě proč vyrábíme tak málo kusů,nevěděl jsem co mu mám říct.Dostali jsme ultimátur,že jestli do dvou dnů nezlepšíme svou produkci tak nastanou personální změny.V tu chvíli mi to bylo hned jasné.Pochopil jsem to tak,že pokud nezačnem dělat, příjde vyhazov.A to už moje psychika neudržela a zhroutila se,ted je mi všechno lhostejné.Bylo mi řečeno že tu práci až moc prožívám.Asi mají pravdu.Naštvat mě dokáže každá maličkost,každý špatný kus.
Když příjdu domů moje nálada se ještě zhorší,protože se nedokážu zbavit myšlenek na práci.Nic mě nebaví.Ani kniha,která mě vždycky uklidnila,mě už neuklidní.Dívám se bud do stropu nebo z okna a myslím na ty dvě věci které mě položily psychicky na kolena.Už to opravdu přestávám zvládat.Co mám sakra dělat,abych nebyl tak citlivý a nerozházely mě takové maličkosti?Život je na mě opravdu hodně tvrdý,ale já už to nezvládám.Ten tlak se nedá vydržet :(((