Polituj se, uteč, braň se nebo cokoliv co vlastně chceš - můj milý příteli

Jen pro ty modré oči a kuličky z vodky, jen pro labutě a medúzy, jen pro třešně a svetry, jen pro ty vzpomínky, které připomínají - sometimes i feel like a somebody who feel – odpustíme světu, který je tak zlý a neupřímný. Však proč ne, utíkejte pane, před každý slovem, myšlenkou, pohledem - a pak se zase můžete usmát, ale už vám nebude odpuštěno. Možná anomáliím, ty si své odpuštění zaslouží. A tak běžte, zaplaťte svůj dluh, na stolku nic nebylo, ač pravda nebyl tam stolek – možná se zase půjdu projít, třeba tam něco objevím. A tak dívko s rozmazanou řasenkou BE BITCH konečně budou mít pravdu. Budete taková jakou vás chtěli nebo snad chtěl nebo snad chtěla mít? To se ale nikdy nedozvíte, slečno Pumpkinová, váš svět plný nenáviděné oranžové. Není to paradox, být duší dýně, když nenávidíte oranžovou. Vy pokrytci. Jednoho dne mi na hrob napište, že jsem nesmrtelná a nikdy neumřu. Třeba se tomu budou všichni smát. Jako tomu temnému nádechu krásného dne, který všechny přivádí v hysterický záchvat smíchu. ACH. Křičte. Vykřičte světu svou bolest a utopte ji na dně láhve, té plné sebelítosti. Bude to fajn. Bude to krásné a pak vás to zničí. Vy ubožáci.

A nezapomeňte si dát trochu Odpolední lásky, pokud ji nestihnete, večer se to dá taky. Dva koktejly, hra, procházka za ruku a zničte si život. Udělejte z toho frašku a pak utečte. Však je to nejlehčí. Ano, vysmívám se vám můj milý.