Jen pohled

Všimla jsem si, že když je dlouho zataženo a nevidím měsíc několik nocí, bývám často nervózní, zbrklá, prostě nesvá. Vždycky ráda pozoruju. Třeba lidi, kteří nevědí, že se na ně dívám - jsou sami sebou... a trochu zajímavý. Mám ráda okolí a téměř každý den se překvapím novým pohledem - třeba jsem si nikdy nevšimla, že ten stromečk nedávno zasazený, kolem kterého každý den chodím, má ve své malé korunce miniaturní hnízdečko. Ale nikdy jsem tam neviděla žádné ptáky.
Snažím se dívat. Snažím se pozorovat. Protože vždy chci mít další důvod k tomu, abych opět zvedla hlavu a vzhléda vstříc novým zážitkům. Já slepá určitě nejsem a své oči jistě dobře využívám.
A co ty? Díváš se? Víš snad o něčem, čeho si ostatní ještě nevšimli? Co vlastně víš?
Jaké je dnes počasí? Jak zelená je tráva? O kolik ti dnes zestárl otec?
Tak vidíš to, nebo jsi slepý jak všichni kolem?

Je to přece tak snadné... a přesto by si půl národa zasloužila bílou hůl. Kam patříš ty?