Loutka

Polekaně se dávám na ústup.
Nedočkavě vztahuji dlaně - kamsi do nekonečna nad sebou.
Už nechci být sama.
Mám se prý držet reality;
přízemnost prý sehladí mou poraněnou duši.
A letět ke slunci je prý nebezpečné, skutečně.
Nesmíš se ponižovat,
nesmíš se povyšovat.
Nesmíš "BÝT", i když víš, že už nejsi.
Neznáš sebe samu, tak, jak chceš znát Boha.
Směj se, když se trápíš,
trap se, když jsi veselá
i loutka má přece něco do sebe.
Jen když věříš své pevné vůli,
která ti tolik schází.