Tolik

Zavírat oči a vlastně předčím?
Před světem,realitou,zalití oparem iluze.
Spousta pochybností ,strachu,který nenávidím,
tolik touhy za kterou se snad stydím.
Tolik zlosti,snad nenávisti,
které jsou hořké jako žluč.
Tolik očekávání co udělá ten druhý
přitom nevědět co chci já.
Tolik se spoléhat na druhého
a zatím mlčet,
což je blbí,kdo mlčí nežije,
každý ho svými názory,slovy ubije.
A on umírá,protože mlčí.
Tolik přetvářky co vztahy ničí,
čí jste,čím jste,
nicí,ničím?
Tolik falešných přátel
co znás sají energii
co chtějí mnoho
ale sami nedávají nic,jen sají,tloustnou.
Kde ji nevinnost čistota?
Nahradila je bezohlednost,závist,zášť,lakota.
Tolik "hrdosti" a vlastně na co?
Na lhostejnost k druhým?
Tolik pýchy a vlastně proč?
Snad se zapýchou skrývá strach ze zranění,strach z odhalení,snad je to jen maska.
Maska která k nám přirostla.
Tolik lidí toužící potom co nemají,
ženoucí se za tím,
chtějí si brát silou,
jenomže brát může jen te kdo dává.
Proč tohle všechno?
Možná proto abychom si uvědomili
to dobré.