Afrika musí žít!

Vzpomínáte na červencový summit států G-8 v Edinburgu o prominutí dluhů nejchudším africkým zemím?
Jednalo se o velký krok na cestě k řešení africké krize. I když otázkou nemělo být zda pomoct, nýbrž jak pomoct co nejefektivněji.
Svět si zase jednou vzpomněl na Afriku. Milióny lidí tam umírají hladem, další milióny na AIDS. Některé děti se tam od narození neusmály - celý život cítí jen nedostatek a strádání - počínaje už potřebou mateřského mléka. Děti tam ještě neumí chodit a už se musí samy přikrývat dekou na ulici..Některé záběry sotva se pohybujících kostlivců připomínají záběry z koncentračních táborů.
Někdy se tolik stydím,..tak moc, že jsem součástí těch nekonečných morbidních keců, té pohřební diplomacie...Není o čem dál hovořit. Umírají lidé!
Je to neuvěřitelné..., miliardy na zbrojní průmysl, další miliardy na cesty na Mars.
Jak strašný jsem člověk..Chrání mě česká ústava, ale někdy bych byl radši chudý Somálec. Snad se jednou vykoupím...

50000 lidí zemře v Africe každý den na následek extrémní chudoby. Každý den takový jeden Holocaust. Jak s tím můžeme žít? A jak můžou oni?

"Jsem hrdá, že jsem Etiopanka",..Jednoduchá slova, ale jak silně zní z úst 14 dívky, jejíž rodina je ráda za každý den bez hladu.
Pro nás "civilizované" lidi tady v Evropě je Afrika zaostalá, chudá a velmi vzdálená. Lidé v Africe ale (jakkoliv jsou chudí a možná právě proto) umějí skutečně žít. Mají cennou kulturu, tradice, umění a společenský život.
Zato my civilizovaní lidé tady často vstáváme ještě za tmy, abychom postíhali všechny ty nesmyslné věci, které s opravdovým žitím nemají nic společného. Říkáme tomu bezpečí a jistoty. Jsme tady tak bezpeční, že téměř nezažijeme ani něco tak krásného a všedního jako je průvan.