Dopis ke hvězdám

Není to tvá vina, nemůže za to ani tvá maminka, ani auto, ve kterém jsi seděl. Je to vina člověka, který do vás narazil, to on za to může a určitě zase nebude potrestaný.
Musíš vědět, že tvá maminka je moc a moc smutná a tak trochu si to dává za vinu. Františku, než odejdeš, prosím, řekni jí, ať si to nedává za vinu. Pohlaď ji po vlasech a řekni jí: "maminko, ty za to nemůžeš, mám tě moc rád, ale chci, abys tady zůstala a starala se o Katušku."
Víš, byl jsi trochu rozmazlený, často sis věci doslova vydupal a žádals o pozornost, předváděl ses. Je to snad proto, že jsi to věděl? Chtěl jsi bý co nejvíc s námi? Tušil jsi, že už tady dlouho nebudeš?
Já jsem se moc těšila, až zase přijedeš za Ivetkou. Ne, netěšila, nebudu tii lhát. Ale chtěla jsem ti vapálit písničky z Harryho Pottera a Ohnivého poháru, než by ti babička koupila film. Čekala jsem, že až zmizí ten sníh, budeme zase hrát fotbal nebo si budeme pinkat s raketama a košíkem. Pamatuješ, jak jsem ho odrazila na střechu? Mohl jsi smíchy prasknout.
A ten pitomec za volantem ti vzal život.
Ivetku to moc mrzí. Dědeček s babičkou, tedy její rodiče, jí už konečně nechali opravit počítač a má i internet! Mohli jsme zase vvšichni hrát hry...
Je škoda, že už se nespálíte na koupališti a já se vám nebudu smát, že vypadáte jako krocani.
Ivetka se snaží na to nemyslet, odvádí rozhovory jinam, ale uvnitř se jí hrozně stýskám, a stýská se jí po tobě, Františku, jenom po tobě.
Brzo tě začne hledat i tvá sestřička, katuška. Už nemá staršího brášku. Tak ji, prosím, v noci navštiv a dej jí pusinku, ať se o tebe nemusí bát. A až budeš chodit po pokojích a volat tě, zanech po sobě nějakou stopu, která nikdy nezmizí. Co kdyby to byl smích? Ten jsi ovládal úžasně.
Vidím tě před očima, ale už pomalinku mizíš. Františku, chlapečku můj malý, tohle je dopis pro tebe, jen a jen pro tebe a letí za tebou ke hvězdám. Ať se ti tam líbí, s anděly, Františku...