Cesta života

Nejhezčí cesta,po které jsem kdy šla?Každý určitě jednu takovou cestu má. A když se tak zamyslím,já také - cestu života. Všichni po takové cestě kráčíme a klidně mohu říct,že je to ta nejhezčí cesta na světě.Občas sice narazíme na scestí a musíme se rozhodnout,kudy se vydáme,kterým směrem bude náš život směřovat dál,ale pořád je to radost po té cestě jít. Můžeme si vybrat špatně,náš život půjde najednou skopce. Budeme se řítit šílenou rychlostí do záhuby. Nebudeme vědět,kudy kam,a nejhorší je,že z té cesty už nelze sejít. Potom potřebujeme někoho,kdo nám podá pomocnou ruku,přítele,který nám pomůže. Proto je důležité mít přátele. V době,která nám přijde jako jízda na tobogánu,letíme šílenou rychlostí vpřed a nemůžeme vystoupit,jen sledujeme,jak hluboko padáme,nedokážeme se o nic zachytit,jen čekáme,co bude dál a jak tvrdý bude pád,v té dob je důležité mít někoho,o koho se můžeme opřít. Někdy narazíme na slepou uličku. Potom nezbývá nic jiného,než se vracet k začátkům,kdy bylo ještě všechno v pořádku.
Přes všechny ty zápor mám však tuto cestu ráda a snažím se co nejvíce si ji užít. Nikdo totiž neví,kdy ta cesta skončí,a proto se snažím urvat si co nejvíce štěstí a krásných zážitků,abych pak jednou ve stáří měla na co vzpomínat.