*Slunce v duši* per Chiara

Život je opravdu bahno, až do té chvíle kdy se ve Vaší duši neobjeví Slunce a nevysuší to hnusné bahno, pak můžeme v klidu a s úsměvem procestovat celý život.
Ale je jasné, že Slunce nikdy nevydrží svítit stále, Slunce se někdy schová za temné mraky, ze kterých se spustí déšť a tu Vaši krásnou cestičku zase rozmočí a rozbahní.
Moje Slunce už pomalu vychází nevím však jistě jak dlouho bude svítit. To své Slunce opravdu miluji a nechci ho nikdy ztratit, vím že hádky mezi lidmi je ten případ kdy se spustí liják, ale to už k životu patří.
A všem ostatním přeji, aby vám Slunce vysvitlo a udělalo radost, nebo-li "Slunce v duši"
B*B*