Kde končí zábava a začíná dřina

Když je nám šest, toužíme po prvních kulatinách. Když je nám deset, čekáme, až za dva roky budeme moct jezdit na sedadle spolujezdce. Když je nám dvanáct, vzhlížíme k patnáctinám, kdy se budeme moct chlubit občankou v kapse. A když je nám konečně patnáct, ta osmnáctka by byla přece jenom lepší. Ale pak končí všechna zábava a začíná opravdová dřina.
Osmnáct, čtvrtý ročník na střední škole,maturita… Zkrátka osmnáct – hranice dospělosti.Doba,kdy konečně odložíme dětské střevíčky, právě nastala. Teď nám nezbývá nic jiného než se do života pořádně obout.
Někteří se hrnou dospělosti vstříc, jiní ne tak intenzivně, ale všichni tímto obdobím jednou projdeme ať chceme nebo ne. Dospělost rovná se úplné osamostatnění. Většina lidí opouští teplo rodinného krbu a vydává se tzv. poznat svět.
Někteří tuto chvíli netrpělivě očekávají a když ta chvíle konečně nastane,otevřou se dvířka klece a mladý ptáček může konečně vyletět ven. Většinou je tak horlivý postavit se na vlastní nohy, že mu někdo musí trošku přistřihnout křidýlka, aby nenarazil na příliš tvrdou překážku nebo se nestal obětí nějakého dravce, aby se zkrátka vrátil do reality.
Jiní toto období přejdou bez povšimnutí a žijou si dál svůj život dál, ale vždycky se nakonec rádi otočí a zavzpomínají na dětství. To víte, být dospělý je dřina!