Moje škola

Tak jsme zase jednou byli jako třída houfně na počítačích v naší oblíbené knihovně. Měli jsme volnou hodinu, mohli jsme si dělat co chceme.. Přemýšlela jsem, jakou webovou adresu naťukám do klávnesnice a tak sem automaticky zvedla oči od obrazovky. Přímo nad tabulí, na které nebylo nebylo nic napsáno už asi pět let, byly hodiny. Bylo tam půl třetí a jedenáct minut. Vteřinovka kousek pod trojkou.
Uvědomila jsem si, že půl třetí určitě nebude a vzpomněla sem si, že tenhle čas tady byl už od doby, kdy jsme tady měli dramaťák, což bylo ve třetí třídě.
Kolik času sem tady na tý škole strávila? Ty hodiny mi to neřeknou. Ačkoli řeknou víc než ty hodiny, které jdou. Vzpomněla jsem si, jak sem tady několikrát ztratila klíče, jak sem byla jeden rok služba na třídnici a po škole jsem sháněla podpisy, jak sem se na školním hřišti učila chemii, přírodopis a ostatní nepotřebné předměty nebo jak jsme tam hráli fotbal. Kolik kilometrů jsem nachodila po školních chodbách, kolik koleček jsem odběhala na tělocviku a že za pár měsíců tuhle školu fakt opustím. Už ji nikdy neuvidim. Nikdy nikdy nikdy!

Nejradši bych tu školu někdy odstřelila, ale přece jen.. Je tak barevná a milá. Rozuměje- nebojíte se do ní vejít. Moje škola..