Proč bych měl o hodinách poslouchat své profesory?

Proč bych měl o hodinách
poslouchat své profesory?
Jedná se opravdu o dobrou otázku k zamyšlení, ačkoli si to většina profesorů ani studentů jistě neuvědomuje. Někomu tato otázka může přijít značně hloupá, či snad triviální, zamýšlet se nad něčím tak samozřejmým. Já si však myslím, že zamýšlet se nad takovými věcmi je velice užitečné, ale abychom se dostali k jádru problému, musíme nejdříve začít od úplného začátku a zamyslet nad smyslem celé školní výchovy a studia. Mnoho lidí si jistě neuvědomuje pravý smysl vzdělávání, takový jaký by měl být. Zkuste se zeptat sami sebe „Proč chodím vůbec do školy?“, odpověď by měla být jasná : „Abych nabyl nové vědomosti a schopnosti, které později ve svém životě využiji, či mě duševně obohatí.“. Kolik lidí si ale doopravdy může takto odpovědět? Ten problém je již na úplném začátku v chápaní školy, je mnoho způsobů, jak ji chápat a každý to cítí asi jinak, řekl bych že hodně lidí školu chápe jako instituci, do které musí chodit, musí se v ní učit věci, které sám nechápe, nebaví ho, jen proto aby dostal dobrou známku a měl dobré vysvědčení. Student takto myslící, se proto učí nazpaměť mnohdy i celé stránky textů, kterým příliš nerozumí a které ve velice krátké době zapomene. To ale vůbec neznamená, že je tento student neúspěšný, ba naopak takový student mnohdy může dosáhnout výborných výsledků, někdy i vyznamenání. Znalosti a vědomosti takového studenta jsou později srovnatelné se znalostmi před nastoupením školy. Takový pohled by podle mého názoru student na školní vzdělávání mít neměl, měl by chápat, že nejde o známky, které dostává, ale že jde o jeho vědomosti . Aby mohl student pilně poslouchat své profesory, měl by se vydat na školu, která učí předměty, které by studenta zaujali a zajímali. Student by se nikdy neměl odevzdat studiu, o které nemá zájem nebo ,do kterého je nucen rodiči , či jakýmikoli jinými společenskými konvencemi. Kde ale takovou školu najít? To není vůbec lehké. Většina škol se nezabývá pouze jedním oborem vzdělání, ale snaží se pojmout všeobecné vzdělaní. Pak není prakticky možné, aby studenta bavily všechny předměty , a ty které ho právě baví musí omezovat ,kvůli těm „nezajímavým“. Některé předměty, které by mohl mít rád, dokáží ještě také znechutit někteří kantoři, protože není pravda, že učit může každý, ne každý na to má schopnosti. Učitelé by měli být do svého předmětu zapálení a dobře se v něm orientovat, ale zároveň musí mít vysvětlovací a komunikační schopnosti, aby mohli vědomosti kvalitně sdělovat. Mnozí učitelé takové schopnosti nemají a našli by se i tací, kterým nejde o jejich poslaní učit, ale jde jim jen o zaměstnání a finanční odměnu. Takže z mnoha předmětů, které má student rád může zbýt vinou učitelů jenom pár. Pak student nemůže leckdy najít tu správnou motivaci, proč se předmět učit, či vnímat svého vyučujícího při vyučování. Takový student se pak snaží najít cestu, jak se pro něj nudným hodinám vyhnout. Je mnoho způsobů, nejčastějšími jsou pravděpodobně četba jiných textů , než které se týkají látky probírané, konverzací se spolužáky nebo pouhým přemýšlením nad jinými věcmi. Takový žák pak většinou za svůj nezájem zaplatí cenou zhoršení své známky, či jakkoli jinak. Mnohdy studentovi nevyhovuje třeba jenom jeden předmět, ale právě kvůli tomu by měl odejít ze školy? To určitě ne, to by bylo asi hloupé. Někteří učitelé zase přehnaně na studenty vyvíjí zbytečný tlak, protože si často ani neuvědomují, že jejich předmět není jediný na světě. Na druhou stranu je pravdou, že student, který chodí na školu, by se měl snažit dosahovat dobrých výsledků, už jenom kvůli sobě a měl tedy i vnímat učitele při hodinách, když už do té školy chodí. Měl by si také uvědomovat, že do školy chodí z vlastní vůle, nikoliv proto že musí, pokud tomu tak není neměl by se nutit. Ale při dnešní struktuře společenského života se na takové věci zapomíná a jak již bylo zmíněno, tak člověk chodí do školy, protože musí a ne proto, že chce. Pokud se přeci jenom najde někdo takový, kdo má o výuku opravdový zájem, nebude pro něj zajisté problém vnímat svého učitele, už jen proto, že ho dané vyučovací téma zajímá. A to shledávám za jediný pravý důvod, proč vyučujícího vnímat, všechny ostatní důvody, jako například snaha o výborné výsledky a známky, snaha být lepší než ostatní nebo snad snaha vloudit se do přízně učitele považuji za nesmyslné. Jan Amos Komenský, se svou snahou změnit školy z "robotáren a duševních rasoven" na "pravé dílny moudrosti a lidskosti", kam by žáci i učitelé rádi chodili asi daleko nepochodil. To, že ve většině škol je jeho dílo oslavováno a mnohde visí jeho portrét na zdi, by se dalo brát právě jako výsměch jemu samému, kdyby tak viděl dnešní výuku, nevím zda by mohl být spokojen. Možná je chyba ve školním systému nebo je snad chyba v celospolečenském, dnes spíše již celosvětovém školství? Nebo je možná chyba v lidech, v každém z nás? Nebo třeba žádná chyba nikde není a vše je v pořádku. To si asi budete muset posoudit každý sám podle svého rozumu a podle svých vlastních zkušeností s výukou.

Dodatek: Student (autor), tuto úlohu vypracoval jako trestnou, za to, že při hodině programování, byl viděn po skončení přestávky se sluchátky od počítače na hlavě. Autor by rád vyjádřil politování nad tímto aktem a ujistil profesorku, že sluchátka byla již v dobu zákroku ztlumena, tedy z nich nevycházel žádný zvuk a že vnímal její výklad. Student dále toto nedorozumění považuje za vlastní smůlu a další špatný incident tehdejšího rána (jeden z mnoha). Dále by autor rád ujistil svou profesorku, že mu trest nikterak nevadil, neboť téma bylo opravdu zajímavé k zamyšlení a tudíž bylo autorovým potěšením se mu věnovat.