Přemýšlím

Přemýšlím, hodně často, každý den. To je to, co mne sžírá. Snad kdybych dokázal zastavit tok svých myšlenek, na pořád ho utnout! Pak snad bych nenalézal samou bolest a trápení, viděl bych pak věci, tak jak vypadají a ne jakými jsou doopravdy, viděl bych lidi v tom dobrém světle a ne za tmy, viděl bych sebe jinak a jinde. Ale kdybych nepřemýšlel, tak vím že bych se stal jen pouhou prázdnou nádobou, která je zbytečná a kterých je všude až moc. To přeci nechci! Mám však vůbec na výběr? Právě to přemýšlení je prokletím i darem, je těžké ho nést, až nesnesitelné. Vést každodenní boj o vlastní rozum a nenacházet žádná řešení. Jak dlouho ještě dokážu vzdorovat, než přemýšlení obrátí se v šílenost? ... Pokud se tak již nestalo...