Patologické hráčství

Patologické hráčství. O tomto tématu se podle mě zrovna moc nemluví. Když jsem uviděla tento pojem, jen matně jsem si dokázala představit, co všechno pod tohle téma spadá. Teprve pomocí sestry, která studuje speciální pedagogiku a zabývá se v etopedii (problémy chování) touto problematikou, jsem se o tomhle dozvěděla více a zaujalo mě to. Naštěstí dnešní svět je ovlivněn mnohdy užitečným internetem, takže nebylo těžké se o téhle věci dozvědět vše do detailů. Záměrně jsem použila slovo „mnohdy“ užitečný. A to proto, že do určité míry spadá mezi „gambling“.
Patologické hráčství znamená vlastně závislost na herních automatech, nejrůznějších hrách na počítačích, mobilech a na internetu. Spadá pod to i samostatná závislost na televizích, počítačích, internetu a podobně.
Mnoho lidí tomu nevěnuje moc pozornosti, ale mělo by. Stačí se dostat mezi partičku mladíků, chvíli se s nimi bavit. Není to jako kdysi, kdy se téma hovoru vázalo na auta, oblečení, ale dnes už všechno ovládají počítače a hry. Dle mého názoru je, alespoň v našem kraji, nejméně rozšířené u mladistvých hraní na automatech v různých barech. Myslím si, že je to celkem přísně hlídáno a málo kdo se k takovému přístroji ba vůbec do herny dostane, pokud mu nebylo 18. Nevím ale, jak je tomu například v Praze, v Ostravě, v Brně, což jsou velká města, herny jsou rozšířené a v nějakém zapadlém koutě ani policejní noha nevkročí.
Z počátku si člověk říká: „No dobře, baví je tahle hra a tahle hra. Aspoň mají nějaký zájem.“ Rodiče by se však měli zajímat, co jejich dítě dělá a pokud má více zájmů, ne jen hry a počítač. Už i v těch nejmenších vesničkách mají lidé počítače. Z vlastní zkušenosti vím, kolik lidí v mém okolí, i já, tráví u PC celou věčnost. Řekla bych, že počítač je věrný přítel, dokud vám pomáhá. Usnadňuje práci při psaní textu, internet zrychluje přenos zpráv, můžeme poznat nové lidi, ale nic se nemá přehánět. Problém mladistvých je, že v počítači a internetu vidí převážně zábavu, na jeho hlavní funkce, pro které má být určen, mnohdy zapomínají. Nějaký čas jsem byl na internetu docela závislá, ale brzy jsem poznala, že je to jen ztráta času. Naštěstí mě nikdy nezaujaly hry. Občas se totiž najde pár lidí, kteří si život bez her nedokáží představit. Na první pohled se zdají jako normální lidé, ale sotva promluví, nedokáží se bavit o ničem jiném než o nejnovějších hrách a jaké triky už vychytali, jaké je kde potřeba grafiky…
První fází hráčské patologie je neschopnost odolat. Člověk si řekne: „Přestanu!“, ale najednou jde kolem počítače, zapne ho, sedne si k němu, koukne, jestli je někdo on-line, kdo by si taky zahrál, a už je zase „v tom“. Je to začarovaný kruh a pokud nezasáhne někdo jiný, u mladistvých především rodič, dochází to až ke druhé fázi. Je to stav, kdy člověk pomalu nedokáže nic jiného dělat. Snaží se třeba začíst do časopisu, ale neustále u něho panuje napětí, které nakonec vyvrcholí stejně v to, že zasedne opět ke hře, k počítači, k internetu. Pak už je jen třetí fáze, kdy člověk je na hrách závislý, dodávají mu energii, pocit štěstí, uspokojení, pohody. Je to kruté, takový člověk mnohdy má už jen přátele, kteří se zajímají o tu samou činnost (hraní atd.) jako on. Krize začíná tehdy, když mladistvý začne zanedbávat školu a veškerý čas tráví hraním her. Místo návštěvy u rodiny si raději „zachatuje“ na internetu, místo fotbalu raději ovládá elektronického Backhama… Horší část už je ta, kdy člověk začne krást peníze, protože už třeba nemá na zaplacení net-kavárny, nebo nějaké místnosti k hraní, kde je přístup k počítačům, k internetu. Takový člověk začne lhát i o tom, co dělá a nedokáže se zbavit zlozvyku. Gambling.
Možná to zní neuvěřitelně, ale téměř denně chodí někdo kolem nás, kdo se tomuhle blíží, kdo se blíží gamblertsví. Znám třeba případ, kdy jeden 5tiletý chlapeček téměř nevnímá své okolí. Jeho dětské hry spočívají v tom, že má svůj počítačový svět, střílí imaginární zbraní po lidech, po svých kamarádech… Dokážu celkem pochopit, když se na počítači stane závislý člověk v mém věku. Řekla bych si, že je to jeho obrana proti okolnímu světu, je to puberta, prožívá si své období a tak se zavírá k internetu, chce tím poznat kousek světa, něco nového, ale proč někdo kazí tak malé dítě? Proč někdo kazí život tak malému chlapečkovi?