Hořko-sladký život...

Všechno se vrací.Všechno si znova a znova přehrávám jako na zaseknutym videu,kde běží jedna a ta samá kazeta pořád dokola.K tomu divnýmu filmu co mi stále běží před očima popíjim takovou zvláštní tekutinu.Hořko-sladkou...Ano,přesně jako můj život.Někdy je tak sladký,až se mi z něj zvedá žaludek,ale hořkost se nedá zahambit a všechno sebou otráví....PROČ JÁ?!!říkám si...
Když té sladkosti,té sladké části se nedá odolat,ale za chvíli se stejně propiju k tomu hořkému dnu a já jdu domů.Zase si pustit tu divnou kazetu s novou částí...
Někdo tak žít může,ale já ne,já to neumím nedokážu,nechci...ale nejde to,jako by mě něco nutilo.Kdo mi pořád nalejvá?Dopít až do dna se říká,k té hořké břečce....NECHCI!...
Příště to neudělám.To se lehko řekne,ale když jednou,jedinkrát ochutnáte tu sladkost nemůžete přestat je vám krásně-ŽIJETE.Víte kde jste,pro koho tam jste,kvůli čemu a hlavně víte CO CHCETE!...Jenže za chvíli vám všechno zhořkne na jazyku.Už nemůžete dál.Tak odložíte svoji skleničku vedle sebe na stolek.Ještě pořád jste u sladké části.Ale už jen mililitřík a všechno skončí.
A tak se snažíte uživit se i na tom sebemenším zbytečku.Jen,aby to nezmizelo.Aby se zastavil čas.Nikdy ta chvíle neskončila.Zůstat v náručí.U jemných pohlazení.Pusa do vlasů...Pak,ale přijde žízeň a vy se musíte napít,aspoň lok,to jste ale neměli dělat...
Už stojíte před vaším domem,držíte kliku,ale přece..:,,A pusu nedostanu?'' Poslední vteřiny a pak už jen hořký zbytek.Jste zase doma u televize a pijete do dna hořko-sladké vzpomínky...Den po dni a nikdy to neskončí.Nejde to.Jen tak.To by jste museli tu sklenici rozbít.Chvíli by jste byli šťastní,ale nakonec by jste umřeli žízní...
Třeba někdy někdo přijde.Někdo opravdový a pomůže vám.Přileje svoji sladkou část k vám,zbytek hořkosti vyleje,svoji sklenici rozbije a budete pít jen z té vaší kde bude mnohem víc sladkosti.Víc života.
Už nemusíte čekat až se zeptá :,,A co pusu?''...