Samota

Mezi čtyřmi zmi se odehrává můj bídný život.Neznám nic,než jen ty zdi a samotu. Šeré kouty pokoje, jenž jsou mým vězením. Vězením samoty bez slunce bez lidí.Za ty roky jsem si již zvykl, ale někdy mě popadne náhlá touha po světě, který je kolem mne a já se ho nemohu dotknout, touha po lidech, přátelství. Všude kolem mne je ticho a pusto, jediným vysvobozením je pro mě noc, kdy sním své sny o tom, co jsem již dávno zapoměl, to jsem opravdu šťastný, někdy se vzbudím uprostřed noci a snažím se prodrat ven z těch stěn, které vězní mou duši, ale marně, jsou pevnější než vůle člověka. Vždy mě potom zachvátí pocit úzkosti a strach, že tu zůstanu uvězněm navěky v samotě. Zatracen v zapomění věčnosti, bloudící duše, hledající spásu.Modlidby ani pláč mě nespasí.Je to marný boj, jsem synem samoty a to pouto nelze přetrhnout. Zbývá jen přijmout tento úděl a smířit se s osudem.