You found me

Den ode dne byl pro mě osamělejší. Každou minutu, hodinu i vteřinu ve mně něco narůstalo, avšak byla jsem čím dál prázdnější… Čím více lidí se kolem mě pohybovalo, tím jsem se cítila neviditelnější, jako bych zanikala v davu. V davu lidí, jejich falešných tváří a lží…
Ale byl někdo, kdo mě viděl úplně jinak. Kdo mě viděl takovou, jaká jsem opravdu byla a chtěla být. Byl jediný člověk, opravdu jediný, který věděl, co chci říct, co chci udělat a viděl mě, když jsem byla neviditelná. Jako jediný nepřehlížel nálepku zoufalosti na mém čele, ani ty stopy smutku na mém zápěstí…
Tím, kdo věděl, že jsem opravdu skutečná, jsi byl a pořád jsi Ty. A proto si Tě vážím nejvíc na světě, jsi pro mě všechno, dáváš mi smysl být, smysl se nevzdávat. Jsi moje součást, ta nejdražší část mého JÁ. Znovu jsi mě naučil žít. Každé ráno, když si na Tebe vzpomenu, mám pocit, že jsem se znova narodila. Ano, jsi můj život a můj svět.
Našel jsi mě.