Kapka

Znal jsem jednu kapku.Nebyla ničím zajímavá.Obyčejná,průměrná kapka.Ostatní jí mezi sebe nebraly.Nikdo se s ní moc nebavil,nikdy k ní nikdo nepřišel aby se s ní dal do řeči a už vůbec aby s ní navázal hlubší kontakt.Byla to ovšem chyba,protože právě tahle kapka byla něčím zvláštní.Měla talent bavit ostatní,ale nikdy nedostala příležitost aby to dokázala a byla to škoda.Každým dnem jí bylo víc a víc smutno.Byla sama a nikoho to nezajímalo.Utápěla se ve vlastní smutku,ale nedávala to na sobě znát.Potlačovala všechno v sobě a to neměla...
O kousek níž,na zemi,žila rodina.Měla dvě děti a mladší z nich,David,měl stejný problém jako ta kapka.Každý den čekal,že pro něho přijdou spolužáci aby si s nimi šel zahrát fotbal,ale marně.A to jen kvůli tomu,že se dobře učil.Život je prostě nespravedlivý.Jeho jediná zábava byla pozorování ptáků z okna.Přišlo mu to líto,že nikoho nezajímá.A tenhle kluk bydlel pod obrovskou přehradou,která v létě lákala tisíce turistů.Byl zrovna podzim a nad přehradou zuřila bouřka.Na hladině se zdvihaly obrovské vlny a vody každou minutou přibývalo…
Nahoře zrovna probíhala velká zábava.Většina kapek se skvěle bavila,jen ta naše seděla sama v rohu a plakala.Už pro ní nemělo smysl dál se trápit a rozhodla se k ráznému kroku,ukončí to….
Dole si mezitím David balil věci,utíká z domu,Snad na sebe alespoň tahle strhne trochu pozornosti.Venku zatím přestalo pršet a bylo na čase.Přehrada by už více vody nezvládla…
Kapka už byla rozhodnutá.Připravila se na svůj skok,Možná,že by si to ještě rozmyslela,ale vzpomněla ji jak vždy sedí u oběda sama…A skočila rovnou do přehrady…
A přehrada praskla…
Proto až bude pršet,zkuste popřemýšlet ,jestli není někdo ve vašem okolí kdo má stejný problém jako ta kapka.