Minulost

Všechno začalo tak náhle a ještě náhleji to skončilo. Když koukám na ten poslední lístek a čekám kdy i ten odpadne, přemýšlím jestli je na světě něco, co nikdy neskončí, neodpdne nebo neodejde?! V tom doufám, že i ta vnitřní bolest a černota, která v mém nitru je a přebývá někdy odejde. Doufám že ano a pak budu moci s klidným srdrcem a čistou hlavou přemýšlet co mi to, co sem prožila dalo a v čem jsem teď jiná, silnější a možná i moudřejší. A ne přemýšlet, co mohlo být jinak, protože teď už to stejně nezměním. Není důležité že to skončilo, ale že to vůbec někdy bylo. A staly se ty nádherné chvíle, které by s nikým jiným nebyly tak krásné. Vzpomínám na ně, jako kdyby se staly včera, kdo ví co se ještě stane? Co bylo, už pominulo, ale co bude? Kdo ví?! V mé hlavě odbíjí poslední vteřiny a tyhle má poslední slova, která právě předávám těmhle prázdným stránkám v dopise bez adresáta.