Život je krátký

Smrt. Někdo se jí bojí, někdo méně. Zaraží mě na tom to, že smrt přichází nečekaně, někdy ještě v porodnici. Zrovinka to přišlo na svět a zase ho ze světa sprovodí. Smrt má mnoho podob, ať bolestná, náhlá ba i dokonce sou případy v podobě sebevraždy. Nebo naopak takové, které byste nečekali, ani v té nejhlubší noční můře. Když jdete po ulici a najednou ... nic netušící člověk sotva pár metrů od vás už vlastně ani člověk neni. Je to tělo s pomalu odcházející duší. V hlavě záblesk tolika otázek. "Je v pořádku? Měl sem tam teď umírat já? Proč sem to netušil?" a tak podobně. Ale sou otázky, nad kterými člověk bloumá stále. "Co se stane až si sama smrt přijde i pro mne? Bude někdo nad mým hrobem stát a kdytice mi tam pokládat? Nebo umřu jako stará, zapomenutá osoba, na kterou všichni již dávno zapomněli??" Člověk si říká, že na takovéhle úvahy má ještě dost času, ale je tomu skutečně tak? Jedna věc je jistá-Život je krátký a ať se stane cokoliv, vždy končí smrtí!