Válka a naše vědomí spojené svědomím....

Každý muž se musí zvednout,
ze židle své vykročit,
poslechnout hlas své vlasit,
když do boje se vracíme,
my hledíme na padlé a
bolest se strachem nás pokouší,
začíná to v nitru srdce
hlas náš jest ten nejtišší,
my jsme ti kdo jest vinen,
kdo býti má sem pochodovat,
v žáru krve a
strašné můzy my zde bojujeme
a na padlé tu nehledíme,
jen přítel v cestě
nás tu moment zastaví,
neni pochyb,
když otočit se zamýšlíš
neni soudný k sobě
svému jen to přidá
na jistotě samoty,
která jen zůčastněné následuje.