Život

Život

Jen tak sedím a přemýšlím, proč já... Proč jsem ten slabý článek v řetězci? Proč zrovna já jsem ta nula, která všechny zklame a od všech si nechá všechno líbit? Proč? Samé proč, ale žádná odpověď. Připadám si jako fackovací panák a hromosvod dohromady. Někdo má vztek a vylije si ho na mně. Když někomu začnu věřit, tak se na mě zhluboka vykašle a nebo mě zradí. Tak proč sakra pořád věřím novým a novým lidem? Mám to zapotřebí? Ano, mám. Přátele potřebuji. Je snad chyba ve mně? Možná ano. Tak proč mi to kruci někdo neřekne? Já potřebuji přátele, rodinu... Jejich podporu. Ale všichni mě nenávidí. Mám ještě vůbec přátele? někdy si říkám, že ano. Ale to jsou pouze okamžiky štěstí. A těch je žalostně málo. Před dvěma lety jsem si říkala, že začnu znovu – od začátku. Ale ono to nejde. Za minulostí nejdou zavřít dveře. To jsem bohužel zjistila příliš pozdě. Když jsem si konečně připadala, že někam patřím, tak se vše změnilo. Osobám, o kterých jsem si myslela, že je znám, jsem nerozuměla. A zase vše bylo v troskách. vše začalo znovu. Člověk by řekl, že se poučím ze svých chyb, ale nestalo se tak. Jsem jako vlaštovka. Ta je taky bez domova a přátel. nemá nikoho, komu by pověděla své trápení. Jenže vlaštovka může uletět. Já před problémy ne. Ale můžu se jim vyhýbat. Jsem zbabělec a slaboch. Neumím se postavit problémům, řešit je. Opovrhuji sebevrahy, ale někdy je chápu. To je tím, že každý má někdy slabou chvilku a chce vše skončit. Ale říká se, že vše jednou přebolí. Ale někdy se zdá být bolest nekonečná a rve vás na kusy. A nikdo vám nepomůže. všichni se na vás dívají jako na něco špatného a nečistého. Zůstanete sami. Bez přátel a rodiny. A proto se ptám, proč zde ještě jsem? Vždyť jsem jen další přebytečná osoba na světě. Místo mě by zde mohl být někdo užitečnější, lepší a někdo, koho by měli rádi a pořád by neutíkal před problémy a nebál se závazků. Ten někdo by třeba nikoho nezklamal... Rozhodně by byl lepší než já...