Obraz

Kdybych tak mohla nakreslit své pocity, svůj vnitřní svět, své myšlenky. Ani nevím, jak by ten obraz vypadal. BYl by černý? Bílý? Jaký vlastně? Jsem tak zmatená.Všechno splývá v jedno, tak jako barvy na papíře.Černá se vpíjí do bílé, tak jako můj smutek a radost. Vím, že jsem malířem svého života, že já jsem ten ,kdo vede štětec po tom čistém listě, že já jsem ten, kdo vybírá odstíny barev.Ale proč je to tak těžké? I ten nejtalentovanější malíř se musí učit.Jako všichni.Ted už vím, že ze žluté a modré může vzniknout zelená.Přesto to nestačí. Bude můj obraz na konci krásné dílo? Nebo jen brak, po kterém e nikdo neotočí? Jak to mám udělat, aby měl nějakou cenu?
Mám jen malovat?.....Mám jen žít? Chtěla bych učitele, chtěla bych někoho, kdo mi ukáže, jak správně držet štětec, jak namalovat, co cítím. Někdy mám pocit, že můj papír je prázdný, nabo snad jen šedý, že není nic, co by ho zdobilo.Že neumím ukazat krásu všech těch barev života. Nebo je nevidím. Ty barvy. Asi bych se měla rozhlédnout a otevřít své srdce, pak mi bude stačit obyčejná tužka a přesto obraz bude ten nejkrásnější...