Milá babičko

Dne 6.srpna 2006
Milá babičko,
od té doby, co jsi nás navždy opustila, je na světě pusto a v mém srdci zbylo prázdné místo. Tolik jsem ti toho ještě chtěla říct, ale nestihla jsem to. Poslední „mám tě ráda, babi“ zaznělo přesně na Nový rok.
Stále hledám odpovědi na své otázky.. Proč jsi odešla? Copak sis to na Štědrý den domluvila s dědečkem? Řekla sis snad, že jsi moc dlouho sama?
Je to už více jak půl roku a já stále cítím tvoji vůni, vůni nesoucí se domem, slyším tvůj smích, vidím tvé inteligentní jiskřící oči za skly brýlí, cítím tvé objetí a slyším tvá slova: „Pamatuj si to všechno, taky Tě mám ráda“ a „Hlavně se opatrujte.“
Nikdy bych si nemyslela, že to bylo naposled, co tě vidím. Kdybych to věděla, neodjedu a zůstanu s tebou.
Ještě teď, po takové době, tomu prostě nemohu uvěřit.
V ten den, kdy byl pohřeb, kdy jsme večer seděli u tebe doma, vím, že tu svíčku jsi zapálila ty. Bylo to snad znamení? Ale jaké? Že stále budeš s námi?
Tak moc se mi po tobě stýská.. Přeju si jako malé dítě, aby ses vrátila.. Ach ano, vím, že je to nemožné, ale přece jen.. Už jen hlubší vzpomínka na tebe vyvolá příval slz..
Pamatuji si, když jsem k tobě ještě jezdila na prázdniny, ranní slunce v kuchyni a tvé úsměvné „dobré ráno, ospalče.“ Kuchyní vonělo kakao, pečivo a tvá kávička a celá místnost byla prosvětlena paprsky slunce..
Nebo..vzpomínáš, jak jsme chodily koukat na řeku?
Ano, mám na co vzpomínat. Ale k čemu mi jsou vzpomínky se slzami? K čemu to je, když tu nejsi?
Doufala jsem, že ještě pohladíš mé děti po vlasech, že tu s námi budeš ještě minimálně dalších 15 let. A ty jsi nás tu nechala.
Chybíš nám. Stále Tě mám ráda a vzpomínám na tebe.

S láskou Tvoje vnučka Katka