Bloudění

Bloudím tmou, okolo mě prochází stíny lidí, jeden stín mě však zastavil.Dívka, s dlouhými černými vlasy s bledou tváří, jako sníh zmáčenou od slz, stojí na mostě.Z její tváře čiší bolest možná i smrt.Ptám se, co ji vyrvalo její duši, proč už nemůže dál? Její oči jsou plné bolesti.Skočila dolů, utekla, prohrála.Leží na dně řeky opuštěná, nikdo ji nedrží za ruku, nikdo ji nechce vytáhnout zpět, pomoct ji nahoru.Zavřela se za ní voda a tím i možnost vrátit se zpátky a začít znovu.Závidím jí je volná, ale já?? já jsem stále tady, proč? sama nevím, asi stále čekám na další úkol, který mi život dá, nechci před ním utýct, jako ta dívka.
Tma se ztrácí a svítá.Je to jako naděje, která jako když mi tiše šeptá, že se všechno změní, snad k lepšímu.Město je zaplaveno světlem a je tu zase nový den, který chci naplno prožít....Ať už jakkoliv!