Cibule

Je to jako loupání cibule. Řešení. Zezačátku sloupnete svrchní slupku, pak první vrstvu, druhou, třetí a snažíte se pokračovat, ale jde to čím dál tím pomaleji, protože vás to pálí do očí. Pláčete a hmatem hledáte okraj další vrstvy. Bolest vás ochromuje. Jste nesoustředění a chcete už to mít za sebou. Cítíte, jak vám slzy tečou po tvářích a skapávají na již odloupnuté vrstvy. Pak pomalu zjišťujete, že na to prostě nemáte, že jste slabí a malicherní. Odkládáte cibuli a jdete si vypláchnout oči vodou. Nesnesitelně to pálí. Popadne vás to. Je to váš jediný cíl. Musíte tu cibuli doloupat, jinak to nepřestane. Vrátíte se zpátky ke stolu, vezmete nůž a slepě do cibule řežete. Podaří se vám sloupnout další dvě vrstvy. Jste za to rádi a zase máte naději. Loupete dál, pomalu. Ovládáte bolest, jste jejím pánem, cítíte, že brzy se to všechno v dobré obrátí. Máte v tom už systém. Znáte tu cibuli dopodrobna a víte, jak jí nejrychleji oloupat a dostat se až k jádru. Začínáte si věřit, pomalu ale jistě. Už jste skoro tam. Cítíte, jak je cibule už maličká a tam někde to už musí být. Oči máte úplně opuchlé a unavené. Zase ztrácíte trpělivost. Hodili jste cibulí o zem. Nevíte kde je. Nic nevidíte. Mžouráte po stěnách, plazíte se po čtyřech a rukama jezdíte po podlaze. Pravou rukou si hmátnete do očí, abyste vytřeli slzy, ale tím to všechno jenom zhoršíte. Jste slepí! Jak strašné! Jste úplně bezbranní. Kdokoli vás teď může zabít, zmrzačit, znásilnit. Ale cibule tu prostě není. Na vrcholu všeho zoufalství chcete umřít, protože vaším jediným životním cílem bylo oloupat tu cibuli a najít řešení. Válíte se na zemi, kopete kolem sebe ve vzteku a z plných plic řvete. Vypadáte strašně. Naprosto se neovládáte. Nožem mácháte kolem sebe. Ztrácíte pomalu vědomí sama sebe. Víte, že bez cibule je všechno zbytečné a vy jste jen troska, pro kterou je smrt východiskem. Několikrát se bodnete. Do nohy, do druhé ruky, do prsou. Všude prýští krev a vaše slzy. V tom uslyšíte kroky. Přitisknete se k nohám toho člověka a naříkavě ho prosíte, aby vám našel cibuli. Cítíte, jak voní, jak je příjemné se ho dotýkat. Cítíte jeho auru, tu naději, že vám najde vaši cibuli, abyste ji mohli konečně doloupat. Ze rtů vám odkapává krev přímo na jeho nohy. Asi mu to nevadí. Nehýbe se. Je úplné ticho. Občas vykašlete trochu krve. Stále se ho pevně držíte. Dáváte mu všechnu svou naději, důvěru a lásku. Cítí to, ale nechce s vámi nic mít. Ví, že jste šílení a posedlí cibulí. Nechápe pointu celého vašeho trápení. Nicméně vám ale podá cibuli. Jednou rukou držíte cibuli a druhou jeho nohu. Líbáte ji. Jste mu tak vděční, že vám zachránil život. Jeho to ale vůbec nezajímá. Vytrhne se z vašeho vroucného objetí. Slyšíte jeho kroky, ty spásné kroky, které ale vedou pryč od vás. Dveře se zabouchnou a on je pryč. Trochu jste z toho smutní, ale máte svou cibuli, zase se vám vrátil smysl života. Pomalu se vám vrací zrak a vy s hrůzou zjistíte, že jste na začátku. Dal vám novou cibuli.
Zezačátku sloupnete svrchní slupku, pak první vrstvu, druhou, třetí…