klid

Stál na kraji strmé skály a díval se dolů. Díval se za kamením, které se kutálelo nebezpečně dolů. Záviděl ptákům, kteří na svých křídlech nesli moudra světa. Chtěl být jako oni. Ale cítil se spoutaný. Jakoby ho těžké okovy držely stále u země. Měl pocit jakoby se díval na svůj život zvenčí. Propast v jeho životě se zdála být pořád větší. Nenacházel to, po čem tolik toužil. Mohl by procestovat celou zem, ale přesto ji nenašel. Koho? Lásku. Chtěl se ji ještě jednou alespoň dotknout, cítit, mít ji. Místo toho se propadal hlouběji. Už ztratil naději.
A ted, tady u skály, chtěl konečně vzlétnout a oprostit se od těch přízemních lidských problémů, chtěl být svobodný, chtěl mít v srdci klid. A tak
Zavřel oči a vzlétl………. .