V koupeli slz
V koupeli slz
Anotace: ... z doby po rozvodu, po dalším rozchodu a se svou věčnou touhou po lásce i milování...
Mátožně otvírám oči a dívám se skrz mokrou mlhu svých řas na krajinu těla. Pohledem projíždím mezi prsy k břichu a dál... U pokladu vášně, ohraničeného kopci skrčených nohou, nalézám vlastní osamění.
Křeč srdce okřikuje tělesnou touhu výsledky dvou vztahů, dvou hlubokých lásek, extrémů, které jsem vsadila do svého života jako bolestné okraje, na kterých již nechci balancovat a riskovat své duševní zdraví.
Překročila jsem svou smrt v mnohaleté nemoci, zbavila se těžkých ran z dětství a upadla do pekla rozvodu, rozchodu a dluhů.
Vcházím do náruče ručníku. Tělo pružné pětatřicátnice, povahou prdlé osmnáctky a bolavé staletými zkušenostmi, odmítá stárnout. Chci zažít klid něžných dlaní a pevnost mužské náruče.
Vystupuji z vany a rodím se do duhy budoucnosti. Očištěná. Tvá?
Komentáře (12)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
Hmmm ... moc krásně napsaný ... a ani nevíš, jak Ti rozumím ... život někdy bolí bolí ...
25.12.2007 23:45:00 | Beepat
Začala jsem číst tvou prózu od začátku.Je to na rozbrečení,co člověk zažije.Ale co taky musí vydržet.
02.02.2007 20:44:00 | s.e.n
Milý Zázraku, jasně, že Tě znám a vítám Tě na liter ;-) Jen se neboj sem něco vložit, třeba úvahu... abychom byli v kontaktu... :-)
PS: tady se vážně nudit nebudeš, koukej se zapojit ;-)
12.01.2007 08:17:00 | Levandule
Ahoj Levandule. Určitě mě znáš od Cecilky. Ona pro mě moc znamená. Říkala mi o tobě. Tvá úvaha se mi moc líbí. Četl jsem s živou představou. Toužím!
11.01.2007 19:17:00 | Zázrak
Milá Levandule, nechtěla jsem se Tě dotknout, báseň Zamlžené okno nebyla myšlena proti obětem. Mělo to být varování. Já to nezažila a jsem za to ráda, ale vím co znamená ponížení lidské důstojnosti.
25.10.2006 08:49:00 | Inies
Harry, Ty mě vážně dojímáš... Moc Ti přeji, aby Ti do cesty šlápla velká životní láska... :-)
05.10.2006 15:18:00 | Levandule
.... takto jsem nedávno objevil ... Vás ženy ....
... ztratil jsem mnoho, .... že jsem se s "fenoménem" žena ... celý předešlý život zabýval jen okrajově ..
.. a s údivem ... a lítostí zjišťuji, že to co jsem v sobě nejvíce skrýval a potlačoval ....
.... je produktem .... nejžádanějším ... :-((
05.10.2006 15:14:00 | HarryHH
Jo, Levandulko, děkuju...ale tohle všechno už vím...jednou spolu oslavíme mojí nohu ;-) a já se napřed naučím se mít ráda taková jaká jsem , jo ;-)
02.10.2006 22:06:00 | no
Víš, milá lendule, to není o mně. To je o ní. Ne, že by mě to nebolelo, protože umím cítit, ale ona musí najít tu správnou cestu k přátelství. Pavel to napsal opravdu výstižně a jedna z bolestí byla i M., bylo jí mizerně, nechtěla s nikým moc mluvit.
Já jsem své filozofování vzdal. Jirkas byl pryč:-)), bran odjela, Pavel hrál fajn. Ty pohádky dotáněte do konce. Držím palce!
02.10.2006 10:55:00 | Petr Miroslav
Moc hezky napsané! Je z toho cítit, co cítíš a ŽE cítíš! Já jsem na tom občas podobně :o). Velice Ti rozumím!
15.09.2006 14:35:00 | Hannazka
ahoj,
dík za pěkné komentáře. Píšeš moc hezky a má to i myšlenku. jediné, co mi moc nesedí, je ten obsah, ale za to nemůžeš, prostě se na tyhle věci dívám trochu jinak. Doufám, že sem zase něco ze šuplíku přidáš.
07.09.2006 08:19:00 | Mik