Strach

Sedím v koutě. Sama. Všude je tma. Je jako černý plášť, který mě objímá ze všech stran. Něco mě sžírá. Uvnitř. Je to bolest? Samota? Nebo strach? Slyším kroky… klap, klap, klap… je to jako ukolébavka. Abych usnula a už se neprobudila. Nemůžu se pohnout. Strach mě pohltil. Nemůžu se nadechnout. Strach svírá mé hrdlo a nepustí. Rozlévá se do každé částečky mého těla. Svazuje mě provazem a utahuje. Zavírám oči. Mé srdce vydá poslední poplašný úder. Už je tu. Osvobození, na které jsem tak dlouho čekala. Usínám s úsměvem na tváři. Strach pohltil mé tělo, ale má duše zůstane neposkvrněna.