SVOBODA

Každý vidíme tu svou jinak. Z toho tedy vyplývá, že pokud hodím do pléna otázku: “Co že vlastně svoboda znamená? Jak lidé asi zareagují?”
“Svoboda je, že…”
A v tom to vězí, pokud se nezeptám na definici z učebnice občanské výchovy, nikdo mi vlastně nebude schopný odpovědět. Všichni budou hledat stovky slov, ale nikdo nebude schopen se dopravit k těm správným.
Každý známe v pojmu “svoboda” něco jiného. Náctiletá osoba, označovaná jako puberťák, ji vidí ve vyjadřování svých názorů před ostatními, aniž ty “dospělí” neměli svým proslovem něco proti.
Vězeň vidí svobodu tam za zdí, tam za ostnatým drátem, za ostrahou a za mřížemi. Vidí svobodu v tom, že začne žít stereotypní život, jako ostatní.
Čtyřicetiletý zaměstnanec vidí kolikrát svobodu v tom, nepracovat. Otevřít si plechovku piva u fotbalu na gauči a nic nedělat.
Osmdesátiletý člověk pak vidí svobodu a ač je to morbidní, tak to tak často bývá, ve smrti. Vidí vysvobození od toho, že ho vše bolí. Je pro něho obtížných tolik věcí, kolik se mu před 50 lety zdálo snadných.
Dříve, ale i dnes mají tendenci a to všechny věkové generace označovat za svobodné ptáky. Ne všechna zvířata, ale ptáky. Mají křídla. Mohou se rozletět, kam chtějí. Nic jim neříká to, že ve vzduchu je jim pohyb nemožný. Rozmáchnou křídla a letí k nebi. Ale je to svoboda? Nevznikl po touze svobodně se procházet vzduchem, okřídlený člověk? Není anděl pouze vymyšlená touha po svobodě.
Ale pokud vidíme v létání bezstarost a svobodu, můžeme stejně tak chodit a být svobodní. Nevidíme tedy ve svobodě pouze zbavení se svých problémů.