Moje myšlenky

Tlukot srdce padajícího listí. Jaký smysl má tato věta?Má smysl,já ten smysl znám,je to má věta.Proč o tom začínám?Proč zase začínám?Snad proto,že chci ven,já,má duše volající o pomoc.
Snad jsem jen beznadějný snílek co sní své sladkohořké sny,co zná tisíce snových vůní a chutí.
Snad mám duši básníka,beznadějného snílka co věří v to dobré.
Snad jsem mizerný herec a nebo naopak dokážu hrát lépe než vi, vi, kterí jste se na jevišti narodili,kdeýto já sem se narodila na hvězdě jménem Sen,Životni sen.
Snad jsem potvora smilou tváří.
Ne,tohle není bezneděj,jen se ptám jestli je všechno tak jak má být.
Někdy strácím pojem o tom kdo jsem a proč tu jsem ale jsou tu lidé,kteří mi vše připomenou.
Spoutána ve víru pochybností,nesnášející lži a zradu a sama lžu a zrazuji.
Nevyrovnaná a stále hledající pevný bodmo který bych se mohla opřít.
Kdo do mě tohle zasel?
Snad jsem pevnější než vi všichni ostatní,snad jsem křehčí než vi.
Toužím po harmonii,zoufale poní toužím.
Odhaluji vám svou duši a nevadí mi,ýe jsem mnohdy zrazena,pád posiluje a mě to nebrání znovu odhalit samu sebe.Bláznovství? Ne,víra,víra,že lidé nejsou špatní,že vše má svůj důvod a svou světlou stránku.
Možná mě zaráží apřekvapuje,že vi se schováváte,že se málokdy tomu druhému otevíráte.
Už dost,začínám si hrát se slovy a pochybovat.Snad mě pochopíte.
Nesuď,kdyý ty sám nejsi souzený.