Svinstvo

Zvracím. Zvracím myšlenky. Nikdy bych neřekl, že to může takhle smrdět. Zapálil jsem si sako, abych ho nemusel žehlit. Okradl jsem člověka, abych mu nemusel nic vysvětlovat. Přesně podle návodu jsem se snažil žít, ale umlátili mě. Ty kurvy myšlenky, ty svině pocity. Nutí mě držet tu pušku blízko u hlavy. Stačí jen polknout a uvolnit se. Jedeme daleko, neznámo cíle. Evžen Oněgin byl frajer, však už mě čeká a směje se, že mi to trvalo tak dlouho. Už se těším , až si spolu zachlastáme. Budeme absinthem polívat a zapalovat fotky našich známých, pak je sníme. A jestli to z nás vyletí, stejně to zase vstřebáme. Malý kůň a velké prase u brány. Žádní pitomí lvi. Nejsem egoista, půjdu až po něm. Snad mi ukáže cestu. Pak budeme zlí a můžeme si hrát na hodné lidi. Takové, kteří se vám budou smát do ksichtu, když je budete na kolenou prosit o pomoc. Vaše obličeje, hehehe. Budete se při tom smát, zatímco vás budeme kopat do boku. Já a Evžen, nerozlučná dvojka třetího tisíciletí v místě, kde se čas už dávno přestal měřit. Jediní opravdoví přátelé. Já ho budu vláčet, když se ožere. Třeba až na konec světa. Udělá pro mě to samé. Zaplatím za něj kauci, když rozbije pár popelnic a namlátí policajtům. Spolu se tomu zasmějem. Udělá pro mě to samé. Pomůže mi s ženskýma, když jich bude moc. Udělám pro něj to samé. Nejsme jako oni, jako slizcí hadi. Jsme spíš hroši. Leniví, unavení, ale šťastní….